Assassin`s creed: Lost in Memories
hrálo se Jen víkendy
od: 05. listopadu 2014 22:32 do: 04. února 2017 12:13
Dobrodružství vedl(a) Dailien
| |
 | Jsme Assassini, jsme bratři a sestry ve zbroji, jsme nájemní vrahové, zloději a vyřizujeme pakty v okolních městech. Náš řád bojuje s Templáři, ale to vy víte. Tak se přesuneme dál. Náš řád zabral hrad jménem Masyaf (Masjaf) v roce 1141, od té doby město pod hradem jenom vzrůstá, nové generace se učí taktice a boji. Náš vůdce se jmenuje Masih, je to postarší Assassin, který má za sebou mnoho zkušeností, proto ho tolerujeme a milujeme jako našeho mentora a mistra. Když už jsem u toho, ta zmínku by stálo i trocha historie. Náš řád byl založen okolo roku 1055, někde jsem četla, že náš řád vznikl někde u Persie. Později jsme putovali do Indie a Arábie s cílem nalézt „pravdu o smyslu života“, ale podle všeho se nám to nepovedlo jak jsme chtěli. Na historii jsem nikdy moc nebyla a tak už ten deník zaklapnu, než ho najde můj mentor. Jo, a ještě jedna věc, víte, že jsem mezi prvními Assassinkami v našem řádu? Vždy byli Assassini muži, ale to se mění, uvidíme, jak to se mnou můj mentor přežije. No, pak je tu otázka, zda toto celé přežiji já, ale tento osud si mě našel sám, jako mé bratry. |
| |
| Masyaf (مصياف ) léta páně 1146. |
| |
 | Suri, nejnešikovnější členka řádu |
| |
| Knihovna A bylo to tu. Hledání noví knihy mě zavedlo až tam kde se bavili dva Assassini. Oby vypadali na vyšší posty než byla ona. Prohlédla si je rychle a detailně a dala velký cop na stranu. Hnědé vlasy byly rozcuchané a trochu slepené od vedra. Když uviděla onu knihu co držel Assassin na zemi jen toše zaupěla a rozhlédla se po regálech. Věci o řádu ji tolik zajímaly. Vydala se velice pomalu a potichu k nim. V jejím případě by si ji všiml kdokoliv na 10 metrů od ní. Venku byla jiná uměla se schovávat a maskovat a zlodějka byla nejlepší z řádu, ale tady? Tady se cítila jako nula. Koukla na skříň až teď si ho všimla. Zamrkala a vzpomněla si na svého soka, co podobně vysedával na skříních. Dostala výborný nápad si tu knihu půjčit až bude zaměstnán tím nahoře. Třeba ji taky položí na zem. Jako kočka se plížila, do chvíle než zavadila o knihu co byla povytáhlá ven a sesipala se na ni pěkná hromádka kodexů jak být správný Assassin. |
| |
 | Není nad povinnosti Měl jsem svou novou práci rád. Člověk si v tomto proradném světě hned připadá o něco užitečnější, což vlastně podtrhuje ten fakt, že jsem lékař. Na svou původní práci jsem nikdy nezanevřel, protože se mi zdá stejně užitečná a naplňuje mou maličkost pocitem, že splácím jistý dluh. Jen ji již nevykonávám tím "tradičním způsobem", na který je většina lidí zvyklá. Jistě, chození od domu k domu se sice mohlo zdát být užitečným, ale byla to jen ztráta času, kterou většina ostatních využila k drobným i větším krádežím. To časem opravdu omrzí, hlavně když jste ještě křivě nařknuti z úmrtí osoby, která prohrála s nemocí. To je však trochu jiný příběh... Ta hlavní příběhová linka je o tom, že jsem byl z toho všedního světa zatáhnut do nepochopeného systému nájemných vrahů, kteří zde sídlí. Nejsem zde dlouho. Mohou to být tak dva, tři měsíce? Víc snad ne... Promnul jsem si unavené oči a pomalu vstal ze židle přičemž jsem se podepřel rukou o dřevěný stůl. Po celou tu dobu jsem seděl v místnosti, která nebyla moc velká a její způsob zařízení byl více něž chudý, ale mě poměrně vyhovoval. Byl jsem zahalen několika tlustými knihami, ze kterých jsem vždy čítával. Různá témata, různé poznatky, které se vždy hodí. Většinou jsem však stejně jen přemýšlel a uvažoval nad všelijakými věcmi, které byly pro současnou chvíli naprosto k nepoužití. Chopil jsem se své tradiční masky a pomalu vyšel z pokoje ven. Tomuhle místu jsem za ty měsíce nepřišel na chuť. Zřejmě jsem pro to ještě neměl důvod, ale to není nic, co by bylo v tuto chvíli důležité. Mé kroky často braly neznámé směry, ale tento mi byl až moc dobře znám. Chodba, která vede kolem knihovny, ve které nyní někdo je. Přesto mi zvědavost nedala a já vešel dál. "Prosím, nenechte se rozptylovat mou přítomností." Řekl jsem a zabrousil ke knihám, kde jsem se snažil vypátrat něco bližší o lidské anatomii. |
| |
| Assassini ... Samí chlapy |
| |
| Svolání. Mladý assassin ani ne na první úrovni se objevil kousek od Naiana. I když byl první úroveň měl našlápnuto rovnou ke třetí. "Omlouvám se, že vyrušuji. Mistře Naiane. Po tréningu s vámi chce mluvit Mentor." podíval se na něho chlapec a uklonil se. Pak se otočil na Doktora a Alegru. "I s vámi by moc rád mluvil, pane, madame, ale můžete ho navštívit až k večeru." ano velice slušný chlapec z vychované rodiny. "Najdete ho nahoře jako vždy v jeho pracovně." poklonil se všem Assassinům. Jak se objevil tak zmizel tím, že vylezl na pár polic a prostě se propadl do země. Tento chlapec měl v sobě opravdový potenciál, dostat se výš než někteří jiné assassini. |
| |
| Mentor Rozhovor, který vedla skupinka poblíž mě, byl jistě velice zajímavý. Mě však zajímala jen jediná věc a tou jsou nápisy na starých knihách, které jsou kolikrát skoro k nepřečtení. Občas do knihovny zavítal někdo nový, přičemž jsem vždy jen kývl na pozdrav, neb více jsem se zaobírat touto záležitostí nechtěl. Byl jsem někdo, kdo si jen někde v pozadí vybírá knihu a moc do řeči s ním není. Asi jsem našel tu správnou knihu, jen ve špatný čas. Podrobný rozbor svalové hmoty, ale než bych se stačil býval posadit ke stolu a začíst se do ní, byl jsem poslán za Mentorem. Nemusel jsem jít hned, ale tyhle věci bych rád vyřídil co nejdříve, protože čekání se v mnoha ohledech nevyplácí. Hlavně, když jde o nějakou důležitou schůzku. Knihu jsem tedy odložil zpět do regálu, protože to nevypadalo, že bych se k ní jen tak vrátil. Až v tu chvíli jsem viděl, že se zde místnost pročistila a většina osazenstva zmizela pryč. To však nebylo nic důležitého a já se svou tradiční rychlostí odebral k Mentorovi. Když jsem stál přede dveřmi, lehce jsem na ně zaklepal a poté vstoupil se slovy "Chtěl jste mě vidět, pane?" |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro "Jako vždy, oknem? To jsme tě neučili vstupovat dveřmi?" obešel stůl na kterém leželo pár pergamenů. Mentor se koukl z okna na cvičiště. "Sledoval jsem tě, potřebuješ už překročit další úroveň." otočil se na tebe Mentor. "Proto dostaneš žačku nebo taky učenku - Antonina Tessaro je její jméno. Najdi ji, a žádné výmluvy!" něžně se pousmál a koukl z okna. "Doufám, že se mému rozkazu neprotivíš jako minule." poznamenal. Snad už ti někdy žáka snažil vnutit? "Jsi na 14tém stupni. To znamená, učeň. Dostaneš ho i kdyby jsi nechtěl. Vyhledej tu Assassinku." poznamenal a zase si sedl na místo. "Jakmile se seznámíte, určitě vás někam pošlu na misi." zakoukal se do pergamenu. Bylo jasné, že víc se s tebou bavit nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro |
| |
| soukromá zpráva od Doktor [врач] pro "Já se cvičením učňů nikdy zkušenosti neměl. Sám jsem zběhlejší v medicínských vraždách, ale dobrá, snad to nebude ztráta času, pane." Řeknu a poupravím si svou masku, aby lépe seděla. "Myslím, že není čas otálet, řekněte mi, za jak dlouho ji musím na 6. stupeň dostat?" Toto je poslední otázka, která mi leží v hlavě. Více nemám potřebu dál se vyptávat. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro |
| |
| soukromá zpráva od Doktor [врач] pro Můj směr je teď celkem jasný. Začnu okamžitě se svou nově svěřenou úlohou a protože jsem nikdy neměl tu čest, poznat se se svou novou učeňkyní, možná je teď ten nejvyšší čas. Přeci jen bude poté spolupráce o něco lehčí, když budu vědět, co mohu očekávat a naopak. Jako první nahlédnu do knihovny, neb zde jsem ji viděl naposledy. "Dobrý den, získal jsem menší úkol, který se vás týká. Byl jsem pověřen tím, abych vám pomohl získat vyšší hodnost. Bude vám vadit, když si s vámi teď promluvím, slečno?" Zeptám se a odsunu od jednoho stolu židli, aby se mohla má společnice posadit. |
| |
| soukromá zpráva od Suri *3* pro |
| |
| soukromá zpráva od Doktor [врач] pro "Mno, jak jsem již říkal, dostal jsem za úkol, abych vám pomohl k získání vyšší hodnosti. Mohu se tedy zeptat, jaké je vaše zaměření na zbraně a podobné věci? Co vám jde a naopak nejde?" Rád bych to nejprve slyšel od ní, i když věřím, že malá procházka by mi mohla vše objasnit. |
| |
| soukromá zpráva od Suri *3* pro |
| |
| soukromá zpráva od Doktor [врач] pro Boj... takže se zaměříme na boj? Tomu jsem nikdy nedal zpříma, ale snad to nebude problém. Při nejhorším ji mohu zasvětit do svých vlastních tajů tak, aby boj problémem nebyl. "Právě proto jsem zde já. Pokusím se vás něco naučit a přijít na to, proč vám to učení... nejde." Vstanu a natáhnu k ní ruku, aby se jí mohla chytit a bezpečně vstát ze židle. "Budete mít něco proti, když si venku dáme souboj proti sobě, slečno?" |
| |
 | Úkryt v knihovně Tiše procházím Masyafem… Spíše se dívám sama sobě pod nohy a pouze občas zvednu pohled, abych zjistila, jestli se neděje něco zajímavého, ale je tu další parný den. Nikdo tedy nemůže čekat, že tu bude rušno a většina si spíš našla nějakou schovku před sluncem. Možná je to dobrý nápad, ale kam se schovat, aniž by to vypadalo, že se chci ulívat. Přece jen jsem tu, abych se něco naučila… Vlastní dilema, které mám dennodenně. Sice jsem strávila pár hodin sledováním ranního tréninku starších členů řádu, ale tohle vám moc dlouho jako zábava nevydrží. A po určité době vás přestane bavit se učit pouze teoreticky. Čím déle cvičení sledujete, tím více máte touhu popadnout meč taky a přidat se k nim. Proto asi mé kroky zamířili směrem ke knihovně, která může nabídnout dobré útočiště před horkem. Nesnažím se nikoho ohromit nenápadným příchodem, ale taky na sebe příliš neupozorňuji. Knihovna se dneska stala žádaným místem, ale většina si spíš našla svůj kout a jenom si tiše čte, ale najde se tu i pár výjimek, kteří se mezi sebou vesele baví. Já osobně se postavím někde u regálů a vezmu do rukou první knihu, kterou zahlédnu. Moc si nevybírám, spíše jde jen o to, abych tu jen neseděla na prázdno. Ale kdo by čekal, že se tu začne dít něco zajímavějšího. Padlo pár vět ohledně cvičného souboje a já okamžitě nastražila uši. Zápasy vyprovokované jen tak jedinci bývají skvělé, hlavně nejsou tak svázané a oba dva opravdu chtějí porazit toho druhého. A k tomu jeden z účastníků je Naian, začíná to být čím dál lepší… Zaregistruju, že se vydají na nádvoří a po chvíli, aby to nevypadalo, že je sleduju, tak se vydám za nimi, abych mohla tiše přihlížet. Opravdu jen s mírným úsměvem zápas sleduju a snažím se si zapamatovat útoky či úhyby, které mi přišly užitečné. Vlastně celkově sledovat někoho zkušeného stojí za to. Ale souboj skončí stejně rychle jako začne a během pár minut se všichni rozejdou. |
| |
| soukromá zpráva od Suri *3* pro |
| |
| Učitel Naian Klidně sedím na místě, kde střecha budovy, aspoň trochu tvoří stín. V rukou žmoulám část svého rukávu. Ale uslyším zvláštní zvuk ze střechy, ale moc se nad tím nepozastavuju. Tady po střechách chodí kde kdo a pochybuju, že ten někdo bude chtít jít za někým, jako jsem já. Opět si sednu, ale v tu chvíli se vedle mě rozletí střešní doška na několik střepů. Tentokrát už na nohou zůstanu a rozhlédnu se kolem. Samozřejmě, podívat na střechu mě už nenapadne. Jenže to už se přede mnou objeví assassín a snad ve stejnou chvíli, kdy mě nazve neobezřetnou, tak se válím v prachu na zemi. Jediné co stihnu, tak dát pod sebe lokty, abych nedopadla tak tvrdě a mohla se opět hned zvednout, ale to už zase jen zalapu po dechu, protože na zemi mě drží jeho noha na mém rameni. Sdělí mi další fakt o tom, že jsem pomalá. Mám co dělat, abych nevybuchla, a už otvírám pusu a chci ze sebe dostat nějakou ironickou poznámku, ale jenom pusu zavřu na prázdno. Že by mi konečně dali učitele? Nakonec si svou odpověď důkladně rozmyslím. „Taky vás ráda poznávám.“ Pokusím se znovu, teď už podruhé, zvednout ze země a nějak přetlačit jeho nohu, pokud nemá v plánu ji sundat sám. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor [врач] pro "Ozkoušíme nejprve šavle. Skryté čepele se využívají trochu jinak, než bych proteď chtěl vidět." Šavle... ta se dá teoreticky využívat jako krátký meč, který používám občasně já. Není co řešit, je to jen cvik, zkouška. Vyrazím směrem ven na cvičiště. Počasí nám zdá se přeje, což je zatím dobře. Upravím si masku a dojdu k stojanu se zbraněmi, ze kterých následně vytáhnu dvě stejné šavle. Poté se otočím a jednu podám Suri "Prosím, slečno." Nabídnu jí zbraň a sám si tu svou prohlédnu. "Zkuste vše, co umíte." Vybídnu jí nakonec a připravím se do obranné pozice, ze které se dají snadno odrážet příchozí útoky, alespoň by měly. |
| |
| soukromá zpráva od Suri *3* pro To opravdu budu muset bojovat? Vždycky se mi povedlo to jen zkazit, opravdu chce vidět jak neumím pořádně chytnout zbraň a jak mi ji hned vyrazí z ruky? moje obavy se naplnili až na schodišti, kdy jsme zamířili k cvičišti. Boje se vždy odehrávali zde, ať dobré nebo zlé. Vzala jsem si meč z ruky svého nového učitele a nejistě na něho pohlédla. Ne že bych byla takový tele, ale když si člověk nevěří, má to těžké. Správně jsem uchopila šavli a pevně ji stiskla, i postoj jsem měla správný, sestra mě cepovala každý den. Pomalu jsem se nadechla. "Tak tedy dobře." ukážu co umím. Výpady, které mě učila sestra se teď budou hodit. Opatrné výpady, ve kterých není zlost spíše naopak strach z toho že bych mohla někomu ublížit, jak bych bojovala kdyby mi šlo o život, to jsem nevěděla ani já. |
| |
| Učitel Naian Jen co se mi povede vstát, tak na zemi ležím znovu. Povzdychnu si spíš sama pro sebe, ale aspoň jsem pochopila, že mě nechá vstát, až on bude chtít. Netrvá to zase tak dlouho a s úlevou využiju jeho pomoci vstát. U otázky, kterou mi položí, se mírně pozastavím. Má vůbec cenu mu nějakým způsobem lhát? Dělat ze sebe blbou? Pravděpodobně nemá, taky by to se mnou mohl ukončit okamžitě. Ale nikdo neříkal, že musím pouze kývat hlavou a dívat před ním do země. „Ptáte se na jméno či pověst?“ Narovnám se a dívám se mu do očí přímo. Ale okamžitě můj sebevědomý postoj naruší přílet mohutného orla. Rozhodně neskrývám to, že jsem se lekla, když mi proletěl nad hlavou a sedl si Naianovi na rameno. Ale rychle vylekání ze sebe sklepu. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor [врач] pro "Uvažovala jste někdy nad změnou svého zaměření na zbraně?" Zeptám se, když se mi zrovna podaří odrazit další ránu letící ránu. Možná by nebylo špatné, obměnit repertoár zbraní o nějakou, se kterou se bude bojovat lépe, ale ještě tu jsou ty skryté čepele, se kterými to možná bude lepší... Prudce se otočím a svou zbraní vyšvihnu z ruky tu její. "Zkuste nyní ty čepele, prosím." Požádám ji a sehnu se pro zbraň, která leží na zemi, abych ji mohl opět odnést na její místo. |
| |
| soukromá zpráva od Suri *3* pro Když jsem si jistá ... Teď. A rychle změnit taktiku, zaútočit jinam než předtím. mluvila jsem v duchu a přemýšlela nad věcma kolem boje se šavlí. Když jsme skončili nadechla jsem se a vydechla. Moje zbraň byla ve chvíli pryč, a to mě nemile překvapilo. "Přemýšlela. Ale sestra mě nenechala." řekla jsem sebejistě. "Docela dost mi jde boj z dálky. Kuše." koukla jsem se na učitele a usmála se. "Nikdy jsem na kontaktní boj nebyla." I když popravdě, boj čepelemi mě bavil asi ze všeho nejvíce. Byla jsem totiž obratnější a když jsem nedržela meč mohla jsem se mnohem lépe pohybovat. Můj útok vedl prvně nahoru, neměla jsem šanci ho jakkoliv náznakem zranit. Přesto jsem se cítila zde sebejistěji, že tohle mi jde mnohem lépe než předtím boj s šavlí. "Chtěla jsem být spíš jen zlodějka, nebo něco bezkontaktního, ale vím že to nejde." |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro Opět si nechám chvíli na promyšlení. Na tohle se mě zatím ještě nikdo nezeptal. Co vlastně baví mě? Přemýšlela jsem nad tím někdy? „Myslím, že nejradši mám vrhací dýky, ale z kontaktních zbraní… to bude meč. Určitě. Klady nechám na vás, ale snad jen, že nemám problém s tím tvrdě na sobě pracovat. A nedokonalosti? Mám hroznou rovnováhu.“ Odpovím upřímně, stejně by na to po čase přišel. Pocítím, jak slunce začíná být čím dál víc nekompromisní a zároveň postřehnu, jak přesune váhu z nohy na nohu. Asi je na odchodu a mám blbý pocit, že půjdu s ním a na tom slunci to nebude příjemné. |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro Následuji Naiana do stájí. A postavím se vedle něj. Čekám, jaký kůň na jeho přivolání přiběhne, a když uvidím statného koně, tak jen ucouvnu o půl krok dozadu. Tohle nemyslí vážně. Nasednou a nespadnout? Na něj ani nenasednu… Ale pomaličku kývnu, nemám v povaze věci ani nevyzkoušet. No co, tak budu mít o modřinu navíc. Udělá několik kroků blíž ke koni. Jen co o pár kroků zkrátím vzdálenost mezi námi, tak se vzepne a zahrabe kopyty. Dobře, tak spolupracovat nebudeš, to mi mohlo být hned jasné. Udělám další pomalé kroky směrem ke koni a zlehka natáhnu jednu ruku před sebe. „Proč mám pocit, že se nad tím skvěle bavíš…“ Prohodím tiše ke koni a položím ruku na jeho bok. Dobře, neucuknul první plusový bod. Přejdu před něj a mírně ho chci pohladit po nozdrách. S koňmi jsem pracovala ze začátku, když jsem do Masyafu přišla, ale většinou mě nepouštěli k těm divočejším. Kůň ucukne a opět zařehtá. „Mně se to taky nelíbí, to mi můžeš věřit.“ Opět tiše na koně promluvím. Ale nemohu dál zdržovat. Pravý okamžik na to zkusit se vyhoupnout do sedla. Najdu pro ruce pevný bod a vyhoupnu se na koně. Zůstanu na něm sedět zhruba deset vteřin… No možná ani ne. A už se válím opětovně v prachu vedle koně, který si mě jen spokojeně obejde. Pochybuju, že kdybych to zkusila znovu, tak se mi to povede lépe. |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro „Děkuju…“ Ale po té už hned sleduju, co se děje teď. Naian zmizí ve stáji a vzápětí vyběhne klisna. Opatrně ji sleduju a usměju se, když ji poznám. Tuhle jsem občas hřebelcovala. Poté už ale zaměřím svoji pozornost na mého učitele. V duchu si vždy zopakuji, to co řekne. Sleduju vše, co se děje přede mnou. Jak klisna neustále zkoumá Naiana a přichází k němu blíž. Tohle je docela nebezpečné, ale rozhodně si naivně nemyslím, že neví, co dělá. Před mýma očima v pár minutách zkrotí nepoddajného koně, ze kterého se stane beránek. Jenom na to kouká s pootevřenou pusou a skoro ani nechápu, jak to udělal. Do reality mě vrátí až on, kdy mi položí otázku, jestli vím, kam tím míří. „A-ano vím, teda…“ Nadechnu se, ale jen zkrouceně vydechnu. „Vlastně nevím. Tohle bylo…“ Nedokážu se pořádně ani vymáčknout a jen nějak nechápavě gestikuluju rukama. |
| |
 | soukromá zpráva od Naian *14* pro "Důvěra, trpělivost, odvaha." Zopakuju a vyjmenuju na prstech, aby to bylo úplně jasné. "Tyhle všechny vlastnosti potřebuje každý Assassin. Projevují se všelijak." Mávnu rukou ke stájím. "Ale bez nich nedokážeš nic." Podložím si jednou rukou bradu. "Tak... Myslíš že na to máš?" Dívám se jí do očí, i když ty moje nejsou pod kápí vidět. A pořád si ji nechci sundat. Xant zakroužil nad námi a usadil se na balkóně o patro víš. |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro Konečně se vzpamatuju a kývnu. Když vše řekl ještě jednou a dodatečně to vysvětlil, tak jsem velice rychle pochopila. Vlastně nechápu, jak mi to nemohlo dojít už předtím. „Ano… Myslím... Vím, že na to mám.“ Vlastně asi se ode mě jiná odpověď ani neočekávala. Proč bych tu tedy jinak byla. |
| |
| Stáje Antonina Při její odpovědi si založím ruce na hrudi a špičkou nohu přejedu po dlaždicích. "Výtečně." Zamumlám. "Jen chci, aby jsi věděla že nic co budu dělat si nemáš brát osobně." V hlavě mi projíždí plány na několik dalších měsíců. "Dávám ti hodinu na zotavení a oběd, pak se sejdeme na cvičišti." Řeknu stručně a dám jí pokyn, že má jít. Až tak učiní, dojdu ke Skirimu a odvedu ho zpátky do stáje. Není zvyklý na takovou dobu nečinnosti a já doufám, že nám Řád brzy dá nějakou misi. Co to plácám, MĚ dá misi. Nechce se mi s sebou tahat toho caparta. V jádru duše vím proč. Bylo by to nebezpečné. Když zabijí mě, budiž. Ale kdyby kvůli mé hlouposti zabili někoho jiného... Posadil jsem se na lavičku a stáhl si kápi víc do čela. Zde odpočívá Naian, Poslední stín, navěky skrytý v mlze, učeň velikého Mistra... Tak ho nechte odpočívat. Zavřel jsem oči a jedna má ruka spočinula na vrhacím noži, jen tak pro jistotu. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor [врач] pro "S čím byste ráda bojovala?" Snažím se vyzvídat jak mi to jen situace umožňuje. Mezitím vším uhýbáním a snaze, nedostat čepelí do obličeje, i když chráněného maskou, vytáhnu z menšího vaku injekční stříkačku. Je prázdná, ale i tak to není nic příjemného, když by někomu měla zajet pod kůži. "Bezkontaktního..." zopakoval jsem a na malou chvilku se nad tím zamyslel. Skoro jsem si ani nevšiml nově letící rány, které jsem se vyhl jen tak tak. "Zloději jsou snad bezkontaktní? I ti se musejí umět bránit vším, co jim přijde pod ruku, nebo ne?" Udělal jsem menší výpad svou nevšední zbraní, i když jsem neměl vůbec v úmyslu své svěřenkyni cokoliv způsobit. Spíše to byl taktický krok, neb jsem se chtěl dostat z nepříjemné sluneční záře, která mě oslepovala i přes černá sklíčka mé masky. Slunce v zádech je mnohem příjemnější než v obličeji. |
| |
| soukromá zpráva od Suri *3* pro |
| |
| soukromá zpráva od Doktor [врач] pro "Na boj z dálky budete mít jistě spoustu času, ale jelikož máte získat nějakou tu úroveň navíc, musíte se zaměřit na boj zblízka." Stojím si za svým a v okamžiku nepozornosti jí podrazím nohu. Jako ukončení tréninku je to dostačující způsob, který by neměl způsobit větší zranění, než odřená kolena. "Jste nepozorná, čím to?" Zeptám se a podám jí ruku, aby mohla vstát ze země. "Musíte se plně soustředit, když bojujete s nepřítelem." Dodám nakonec jako takové to moudro, které jde stejně jedním uchem dovnitř a druhým ven. Preferuje boj z dálky, ale ten tady teď zkoušet opravdu nehodlám, protože bych si jen celou situaci ztížil. Na dálku bych byl, jakožto tichý zabiják v úkrytu, opravdu k ničemu. Nevadí, alespoň teď. |
| |
| soukromá zpráva od Suri *3* pro Nepozornost, pád na zem a málem vyražený dech. Cítila jsem se hloupě. Nedechla jsem se a vydechla. Ležela jsem chvíli na zemi. "Jsem unavená, už z toho horka, vím zabiják by neměl být unavený!" chytla jsem se za ruku a zvedla se na nohy. "Zkusím se lépe soustředit." |
| |
| soukromá zpráva od Doktor [врач] pro Pomalu se přesunu do stínu, který tvoří malá stříška. Není to nic převratného, ale je to stále lepší, než stát mimo něj. "Myslím, že je nad vaše momentální síly dále pokračovat. Měla by jste se napít, nebo mi tu omdlíte, slečno." Opřu se o zeď a uklidím zpět svou pracně vytaženou zbraň. "Možná neuškodí, když budete občasně trénovat sama. Cepovat dokonalý postoj je sice k užitku, ale když dojde na lámání chleba, je vám to ve většině případech k ničemu. Jde o to, že se musíte nepřítele zbavit rychle, ne mu ukázat, že umíte stát v lepším postoji než on." Zhluboka se nadechnu a nadzvednu svou masku. Do obličeje mi stále vidět není, a já se jen zhluboka nadechnu a opět ji nasadím tak, jak ji nosívám. "To jsem trochu odbočil, omlouvám se. Abych řekl pravdu, není to špatné. Jen si musíte více věřit a lépe se soustředit." Vytknu tyto body ještě jednou, naposledy, abych zdůraznil jejich důležitost. |
| |
 | soukromá zpráva od Alistar *9 pro Aurel Vylezu po schodech do knihovny a rozhlédnu se. Je tady tolik lidí, že nevím, jestli tady Aurela najdu. "Promiňte že ruším, neviděl někdo z vás bratra Aurela?" zeptám se trojice assassínů, kteří sedí u stolu u dveří a luští staré pergameny. "Před chvíli odešel. Možná jej ještě zastihnete na chodbě," dostalo se mi odpovědi od jedné mladé assassinky. Jen jsem přikývl a usmál se. Všiml jsem si nějaké postavy na chodbě, když jsem šel do knihovny, ale nevěděl jsem, že to je on. Asi už míří k mentorovi. Opustím knihovnu a rychlým krokem se vydám k našemu mentoru. Po chvilce před sebou uvidím nějakou postavu, přidám do kroku a doženu ji. "Bratr Aurel?" zeptám se, když jsem těsně za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Alexa a Fabio |
| |
(89x100)1539.jpg) | soukromá zpráva od Alexa *5* pro Již od rána bylo tak nesnesitelné počasí, že jsem ani neměla energii ujít někam dál z domova. Plácla jsem sebou na zem pod korunami tří stromů. Bylo to tak vyčerpávající, že nějaká snaha dát třeba pozor na nezvanou návštěvu nepřipadalo v úvahu. To vedro mě asi zabije.. Kdo v tomhle vůbec má jako i cvičit? Ani na to cvičiště jsem se nedoplahočila. Prolétne mi myšlenka hlavou. Moc pozornosti jí ale nevěnuji, protože je jednak ráno a jednak vedro, takže jsem ještě víc unavená než včera večer, když jsem šla po tréninku spát. Zavřela jsem na chvíli oči, když se ale prohnal chladný vánek. Cosi jsem ve vzduchu zaslechla, tak jsem se podívala vzhůru. Všimla jsem si kohosi, co měl v plánu skočit na mě. Jen tak tak se mi povedlo se odkulit a rychle vstát. Sice jsem sáhla po dýce, ale mladík byl už zase pryč. Ohlížela jsem se kolem ve snaze ho znovu zahlédnout, ale to už byl zas za mnou a ostrá čepel, snad stejně horká jako to počasí, že mi zaryla do krku. Co... Zavrčím potichu, ale nedopověděla jsem, když mi cosi sdělil. Prakticky.. Když skončil, byl zase v pytli a ani jsem se nestihla podívat do obličeje tomu, co mě ruší takhle brzo ráno. Tak tohle byla ostuda... Zamručím si pro sebe a vyrazím směr knihovna. Běžela bych, abych tam byla rychle, ale to by mi muselo jít o život, anebo by nesmělo být takové vedro. Šla jsem rychlejším krokem, s levou rukou opřenou o jílec meče u pasu a pohledem zarytým v hlíně. Nešla jsem moc dlouho, vlastně z města je to kousek. Když jsem docházela ke schodům, všimla jsem si jiného assassina, který měl stejně namířeno. Aby to nevypadalo tak divně, že vlastně na něj civím, shlédnu znovu k zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Suri *3* pro "Omlouvám se, v tomto jsem opravdu slabá." zamumlala a sedla si do stínu. Pravda pít potřebovala. Našla jsem svoji čutoru a napila se. Doktor byl naprosto výborný učitel, začínala být ráda že dostala jeho a ne někoho kdo by ji okamžitě uškrtil. "Ale já cvičím, sama, teda snažím se." koukla se na vydýchala se. "Co máte v plánu dál? koukla se se zájmem na mistra, teda pokud je někdo výše postavený nevyšle na misi, ale doufala, že takto rychle je někam nepošle. To by se zase předvedla. |
| |
 | soukromá zpráva od Fabio*8* pro Souboj s Nainem byl přesně to co jsem očekával. Co jsem neočekával, že bych ho mohl někdy zaskočit nebo se dostat k nějakému úderu. Ono přeci jenom šest úrovní je rozdíl, ale byl jsem s tím výsledkem velmi spokojený. Jen jdi a hodně štěstí. Mrknul jsem na něj, protože jsem poznal ten veselý ton a bojím se, že mu zhořkne v ústech až se potká s Mentorem a ten mu oznámí jeho další úkoly a další práci. Ještě jsem po cvičném souboji dal přednost trošku praxe s vrháním nožů, než jsem se rozhodl dát si chvíli pauzu. Zamířil jsem stejně jako přede mnou Naian k sudu s vodou, abych se osvěžil, když jsem ucítil na krku čísi ruce. Okamžitě jsem chytil obě ruce a snažil se uvolnit si krk. Slyším slova, ale více se soustředím na uvolnění sám sebe. Ve chvíli kdy cítím lehké povolení okamžitě se vykroutím a s připravenými zápěstními čepelemi se připravuji na protiútok, ale dotyčný zmizel. Celé to bylo rychlejší než jsem čekal. Jen jsem kroutil hlavou a došel zpět k tomu sudu s vodou svlažil jsme obličej a krk, trošku pohmožděný. Rychlejším krokem jsme se vydal směrem k Mentorově knihovně. Nepotřebuji přitom lézt po stěnách, abych se předváděl. U schodů jsem potkal assassinku, která evidentně šla také za Mentorem. Což mohlo znamenat pravděpodobně to, že spolu budeme mít co do činění. Zdravím, Ty jsi Alexa viď? Taky za Mentorem? Prohodím zatímco mířím nahoru k Mentorovi. |
| |
| soukromá zpráva od Alexa *5* pro Nechám ho jít přede mnou a chvíli stojím pod schody, abych měla určitý rozestup. Když promluví ke mě, zvednu pohled od země za ním. Zdravíčko... Jsem.. Přikývnu a beru schody po dvou míříc za Fabiem. Ano také.. Dodám ještě. Sice mi to oznámil jakýsi... No... Myslel si, že je vtipné rušit lidi tvrdším způsobem při odpočinku, tak se mi to moc nezdá, ale s takovýma věcma se nežertuje.. Pokrčím rameny a ještě se rozhlédnu kolem, než vkročím do knihovny jdouc za Mentorem. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Když jste vešli, koukal se z okna. Když jste vešli ani se neotočil. "Alexa a Fabio." koukl se až chvíli na to. "Moji mladí přátelé, mám pro vás úkol v Jeruzalémě. Místní assassinska společnost, potřebuje nové tváře, na pár týdnů. Kvůli úkolům ve městě, budete tam jako externí tým. Až nebudete potřeba v Jeruzalémě, pak se vrátíte a podáte zprávu." došel pomalu k dopisům na stole. "Mám pro vás speciální ukol v době osobního volna v Jeruzalémě. Objevil se jeden assassin, vypadá, že zradil řád a přidal se k templářům, najděte ho a zabijte." vzal holuba do ruky a poslal ho napřed. "Vyražte okamžitě." mávnul rukou a vyslal vás nepřipravené do akce. |
| |
6099.jpg) | soukromá zpráva od Aurel *7* pro Když jsem za sebou zaslechl kroky, zastavil jsem a při následném oslovení, se otočil. "Ano." Přitakal jsem a lehce přikývl. "Mistr Alistar, hádám-li správně?" Odtušil jsem hned na to a lépe si onoho Assassína prohlédl. "Sešli jsme se tak akorát, jak vidím." Zkonstatoval jsem, poté co se mi dostalo souhlasné odpovědi, načež jsem lehce kývl směrem nahoru a následoval bratra Alistara do druhého patra, k našemu mentorovi. Zajímá mě, oč se bude jednat. Zastavil jsem přede dveřmi a iniciativu klepání, ponechal na Alistarovi, vzhledem k jeho zkušenostně i schopnostně vyšší šarži. Vstoupil jsem tedy jako druhý a lehce jsem sklonil hlavu se slovy. "Pane." |
| |
 | soukromá zpráva od Alegra *13* pro Náš souboj se zatím nerozběhl. Líbí se mi že vyčkává. ,,Zaůtoč." pronesu a rukou jí naznačím ať si pro mne jde. Jakmile vystartuje, uskočím do boku a chytnu ji za ruku ve které drží meč. ,,Rychlost. Využije šance se uvolnit a odpočinout si. Pokud tvůj nepřítel uhne, uhni taky. Odpočívej kdy můžeš. Nesnaž se ho vyřídit jednou ranou. Musíš svého nepřítele zmást. Nesmí tě prokouknout. Předvídej jeho tahy a zároveň je prováděn. Vyveď ho z rovnováhy. Jak psychicky, tak fyzicky." procesu a pustím jí ruku. Na to ustoupil o dva kroky dozadu a zaujmu postoj. ,,Znovu." řeknu a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Otočil jste co jste vešli. Výborně, assassini." řekl klidně a rozešel se k vám. "V Damašku, máte úkol. položil vám oboum ruce na ramena. "Jedná se o únos dcery místního obchodníka, nechceme ji zabít, jen potřebujeme aby se začal bát. řekl klidně mentor. "Jinak z něho nedostaneme informace, komu prodává zbraně, a věřte že se o to v Damašku už snažili, ovšem marně, proto jsme nuceni k takovému kroku. Máme podezdření, že zbraně putují templářům, a to nemužeme dovolit. Zkuste to udělat tak aby se ji nic nestalo." zakončil proslov mentor a koukl na vás. "Na cestu vyražte okamžitě." pustil vaše ramena. "V Damašku navštivte centrálu, a tam dostanete víc informací." |
| |
| soukromá zpráva od Alexa *5* pro K Mentorovi do pracovny dojdu chvíli po Fabiovi, páč šel první. Když nás oslovil hned, jak jsme vešli a ani se neotočil, ani trochu mě to nepřekvapilo. Na moment se rozhlédnu kolem, než pak začne mluvit. Jakmile hovoří, sklouznu pohledem na Mentora. Nezbývá mi, než jen přikyvovat, nějak odporovat snad ani nemá smysl a navíc... Ani mému statusu by to neprospělo. Když skončil a poslal nás vstříc osudu, s pokývnutím jsem se otočila na patě a opustila místnost. Čekala jsem tedy lepší přípravu než nahrnutí informací a vyslání do Jeruzaléma. Až u schodů jsem se zastavila, kde jsem čekala na Fabia, až také dorazí. Beze slova jsem se pak odebrala z knihovny ven a zamířila do města, směrem k bráně a stájím. Po uvážení, jestli jít pěšky nebo se svézt na koni, zvítězil kůň. Po příchodu do stájí a získání koně, na kterém tu jezdím od samého začátku výcviku a i těch zkušebních cest jsem vyšla ven držíc uzdu koně, který kráčel za mnou. Vyvedla jsem ho až k bráně, kde jsem na něj nasedla, stáhla kápi víc do tváře a čekám. |
| |
 | soukromá zpráva od Antray *14* pro Lehký vítr se zapřel do černé kožené kapuce která mi kryla tvář, ladně jsem se přehoupl na hradbu a zadíval se okolo sebe, několik mladších Assasinů právě hlídalo, ale jak když jsem se dostal s klidem přes hradby města, ulice až k hradu, který také nebyl moc velkou překážkou... A zase mezi svými... prolétla mi hlavou myšlenka když sem se narovnal ve stínu u jedné z věží a shledl do tmy nádvoří ozařované pár kužely světel z oken a pochodněmi... Jen vidět tenhle hrad a bolí mě zase celé tělo... lehce se usměji a seskočím dolů, přeci jen svítá a je čas se jít po tak dlouhé době nahlásit...budu tady někoho znát? Budu tady vítán? Kdo ví? Pomalu se dostanu na jednu z chodeb a dívám se při tom ostražitě kolem sebe, ruka sice není na zbrani ale čepele jsou stále připraveny, snad je to tou dobou věznění a mučení, kdo ví, nevěřím raději nikomu a ničemu.... Pokud mne pamět neklame, mistrova pracovna je tamtím směrem... chvíli to trvá, ale po časem stojím u dveří které dobře znám, bez zaklepání vezmu za kliku, a vejdu, znám zvyklosti mistrů, již tam bude, kde by jinde byl, spánek není nic tak důležitého... Můj mistře, pane...Antray hlásí návrat z Jeruzaléma, je to víc jak tří roky, ale věz pane že dříve jsem se nemohl dostavit, padli sme do léčky, dvojté léčky, a já strávil pár let ve vězení Arabských velmožů, hlásím se zase o nové ukoly, a o možnost zůstat zde a konat jako dříve... klečím na koleni, tvář směřující do země, celý v černém, meč u pasu..pohublí, ale přesto stále dobře stavěný muž.... |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro Odkývám to, že se za hodinu sejdeme na cvičišti. Rychle se rozejdu k jídelně. Ráno jsem se nestihla pořádně ani nasnídat a teď už se žaludek začíná hlasitě ozývat. Vezmu si něco rychlého, co dostatečně utiší moje břicho a téměř půlhodiny předem už sedím u cvičiště na hezkém stinném místečku. Chvíli si krátím čas sledováním oblohy, až nakonec oči zavřu a jen poslouchám okolí. Je to uklidňující, a i když neusnu, tak moje hlava odpočívá. Nad ničím nepřemýšlím a přestávám vnímat čas… |
| |
| soukromá zpráva od Antray *14* pro Tvým slovům mohu a nemusím věřit, nic není pravda a vše je dovoleno, kdo ví co se mělo stát, třeba je pravda už dávno bezvýznamná... vydechnu tiše a promnu si zápěstí, protáhnu si záda a vstanu, zadívám se kolem sebe a pokrčím rameny... Odpočívat mohu v hrobě, teď je třeba konat aby byl mír...kdo je vede, kdo je jejich mistr? pak ale pokynu hlavou.... Dobrá, je to jedno, ráno budu zde, ale víš dobře že můj výcvik nedokončí všichni, máme li splnit svůj ukol, musíme být tvrdí samy k sobě, a v samy sobě hledat mír....mír vykoupený krví... otočím se a bez seběvtších emocí zamířím do svého pokoje, sice jsem zde strávil dost let, ale nyní nikoho neznám, a nikdo krom velmistra nemá ani tušení kdo jsem... Jako první ale zamířím do lázní, smít ze sebe špínu, vyčistit si zbroj, nabrousit a vyčistit zbraně, připravit se na to co může příjít, čili na vše.... Až později, o dost později se uberu k spánku abych ráno stál v postraní a čekal co bude... |
| |
| soukromá zpráva od Doktor [врач] pro "Co mám v plánu? Nejspíše nic převratného, rozhodně bych rád otestoval všechny vaše dovednosti, ale teď na to moc nevypadáte. Možná by menší mise neuškodila..." Pronesl jsem klidně. Byla pravda, že na misi se její dovednosti ukáží nejspíše v tom lepším světle, než tady na cvičišti. Kdo ví? Třeba se také pletu. Byl bych tam však já, takže by se nic stát nemělo, ale to je prozatím jen spekulace. Teď sedíme ve stínu a přemítáme o tom, co může být. To není dobré. "Asi to bude chtít intenzivnější trénink." Přisedl jsem si. |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro „Já jsem ale nespala.“ Jenom tiše zamručím a promnu si krk. Zklamání v hlase? No dobře, asi si budu muset napravovat reputaci. |
| |
| soukromá zpráva od Alexa *5* pro Vzhledem k mé nenáročnosti, kdy mi stačí jen zbraně a pár peněz, což už mám u sebe od rána, jsem se nezdržovala balením. Jelikož neznám cestu, což je docela nepříjemné, tiše doufám, že Fabio ji zná, takže se teď budu řídit jím, v městě pak svým úsudkem. Během čekání přemýšlím nad úkolem, co nás čeká. Trochu se obávám té "volnočasové" aktivity, hlavně se mi to nelíbí.. Ale když se dal na tu špatnou stranu, zřejmě se to bude muset udělat a nějaké protesty by se mohli přiřadit k nápomáhání.. Během chvíle dorazil i Fabio, který se na cestu fakt zabalil, jako by se měl přestěhovat. Uchopím pevněji uzdu a čekám, až se udá směr cesty. Nechám ho vyrazit jako prvního, pak je pobídnu koně do klusu a vyrazím cestou za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro Mohu si jen představovat, jak mi to dá při tréninku sežrat. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Ráno Všude byl zmatek, assassini zalézali do knihovny, kde bylo aspoň trochu chladu. Někteří cvičili venku, ty ses vydal za mentorem, který se okamžitě otočil. "Tvůj úkol bude sledovat assassinku Alexu a assassina Fabia na cestě do Jeruzaléma. řekl klidně. " Před chvílí vyrazili na koních, posílej zprávy o tom jak se jim daří. Zda jsou vhodní adepti na další kategorii. nadechl se. "Mají za úkol pomáhat místním assassinum, ale přitom i ulovit jednoho co zběhnul Pabla de Voble. to jméno ti něco musí říkat. "Tvým úkolem bude ho zkusit najít jako první, protože jsem si jistý - odmlčel se. "Určitě už ví, že tam míří nový assassini a ty se pokusí zabít. Zkus je udržet na živu. Pokynul rukou že už máš jít. Cesta Tobě by trvala si týden, ale ti dva měli zpoždění o týden delší. Assassince prvně zdechnula kobyla, pak je přepadli nájemní lupiči a vrazi, když dojeli k bráně nechtěli je stráže pustit do města. Tento páreček bude ještě legrace pozorovat. |
| |
| soukromá zpráva od Antray *14* pro Mír s tebou bratře... pokynul jsem mu tiše a vydal se pro své věci, několik vrhacích dýk, kuše, meč...zásoby na cestu a nechuť to město zase vidět, ale povinnost je povinnost. Překvapilo mě když jsem na ně musel čekat, ale ještě víc mne překvapilo že se neumějí dostat do města... Rychle jsem se ale přizpůsobil, škola kterou jim přichystám bude nejlepším řešením, a také baví mě pozorovat jejich snahu... otočím se na malého chlapce který se mnou tráví čas na hradbách, dítě obchodníka jež je s námi ve spojenctví a pokynu mu... Asaffo, zajdi za otcem, a řekni mu ať vypraví káru, na ni budou dvě velké nádoby na rýži, ale jen z půlky, ať ti dva dostane přes stráže, ale o mne ani slovo jasné? už tohle dělal, ví jak si poradit, a strážní ho nebudou podezřívat... vyslal sem chlapce napřed a ze zákrytu sledoval ty dva, hodně rychle sem se zhositil role mistra ve stínu, a začal si to užívat...důležité bylo mít je na očích a přesto nezanedbat ani svou věc... Jako první jsem se se zeptal pár lidí ve městě co mi dlužili službu na to co dělá a kde se nachází Pablo, přeci jen, pochopil sem, ti dva musí přežít, a já mám být tím kdo ho potrestá za zradu... |
| |
| soukromá zpráva od Alexa *5* pro Cesta z města byla rychlá. Pomalu jsem z toho horka ani neviděla, natož mluvit. Docela jsem se těšila na noc doufaje, že se trochu ochladí. Jídlo jsem se slušností odmítala. Ta délka té cesty, prakticky je to první výprava, která je tak daleko od města, mě překvapila. Sice jsem nabídnutou vodu neodmítla, ale s pocitem dluhu k Fabiovi. Když pode mnou začal klesat kůň, jen tak tak jsem seskočila na vedlejší stranu, aby se nepřevalil pak na mě, i když jsem si sedla do prachu. Chvíli v sedě jsem sledovala již uhynulého koně. S povzdychem, jako by snad zrovna pošel můj blízký, se zvednu ze země a ohlédnu, jak daleko se mezitím spolucestovatel dostal. Šla bych do vesnice pěšky, ale z toho vedra mě ani nohy neposlouchali. Svezla jsem se až do nejbližší vesnice, kde jsem si obstarala koně, na kterém jsem pokračovala v cestě. Po dlouhé době cesty jsme se zastavili, abychom si odpočinuli a já se jala hlídky. Netrvá moc dlouho a odkud si zaslechnu kroky. Prakticky ihned jsem pak ale budila Fabia a jen s naznačením ticha a pokynutím hlavy jsem mu ukázala směr, kterým by se měl zabírat. Bandité byli velmi rychle zneškodněni. Souhlasím. Přikývnu mu na utrousenou poznámku s úsměvem. Pokračovali jsme v cestě. Po pár dnech jsme konečně dorazili do města, když nás voják u brány zarazil. S mírným zamračením se rozhlédnu kolem. Vyslechnu si Fabia a ještě mlčím.. No.. Do rána daleko, kolem pochybní lidé.. Sice se mi tu ty koně nechávat nechce, ale pro ty se případně dá vrátit ráno.. Pokrčím rameny a rozhlédnu se po hradbách města. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Úkol jasný, ovšem jak jsi začal zjišťovat, trochu obtížný. První co jsi zjístil, že o něm nikdo ve městě pořádně neví a když ano, názory se rozcházejí. Jedna žena, řekla, že je ve městě na trhu, a další muž zase, že se dal do kláštera a je z něho mnich. Další názory byly ještě víc k smíchu. Za tuto nic asi nic moc nezjístíš. Chtělo by to lepší kontakty, někoho kdo o Pablu ví víc. Kde je ale najít. Projít tržiště a zaposlouchat se? Někoho zmáčknout a vymlátit to z něho? Nebo snad jiné cesty? Pablo byl trochu jako duch, kterého máš najít a zabít. Teď lidi moc informací nepodali a většina z nich byly klepy, ale i z klepů se musí vycházet, možná zkusit ráno ten klášter? |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Ráno co jsi vstal jsi dostal vzkaz, že se máš dostavit k Mentorovi. Vlastně, pokud jsi se koukl na hořící slunce, všiml sis že asi tak ráno nebude. Nestalo se že by jsi někdy zaspal, tohle muselo být počasím. Horko, opravdu velké horko sužovalo všechny assassiny v okolí. Tvé kroky zamířili za Mentorem okamžitě. Stál u okna jako pokaždé co jsi ho viděl. Otočil se když jsi vešel. "Můj milí Sideriusi, konec hrátkám v laboratoři. Posílám tě na misi, a budeš muset ukázat, že se zvládneš dostat na další stupeň. Alistar a Auriel se venku připravují, úkol je lehký. "Jedná se o únos dcery místního obchodníka, nechceme ji zabít, jen potřebujeme aby se začal bát. povzdychl si. "Jinak to řešit nejde bohužel. Připrav se tedy na cestu, a rychle kontaktuj své bratry aby ti neujeli. Úkol máte v Damašku." pokýval hlavou a otočil se zase k oknu. "Bež, a mír s tebou." To znamená, že mentor není spokojen s tím, že většinu času jsi strávil v laboratoři? Více ses ptát nemohl měl jsi úkol. |
| |
 | soukromá zpráva od Siderius °7° pro |
| |
| soukromá zpráva od Alexa *5* pro Zjevení se dalšího človíčka mě vytrhne ze zamyšlení. Sklouznu pohledem k němu a prohlédnu si ho od hlavy až k patě. Nejmenované přátele nesnáším. Chvíli přemýšlejíc zvažuji všechny možnosti, no vhodné místo pro dostání se do města jsem si nevšimla. Narovnám se na koni a podívám se na chvíli na koše, pak zpět na Fabia. Jakožto zkušenější... Jak soudíš? Zeptám se ho a protáhnu si záda. Jako nabídka to zlé není.. Sice je tu možnost, že hned za bránou nás přehodí městské stráži, no ale... Povím o něco tišeji a mírně pokrčím rameny. I tak by to pro nás moc velký problém nebyl.. Dodám ještě a ještě jednou se rozhlédnu, po čemž slezu z koně, protože po tak dlouhý době jsem ráda za možnost chůze. Sice je anonymita dobrá věc, no v tomhle podání je to nic moc. Zabručím si více méně pro sebe, byť je tu šance, že mě spolucestující zaslechne. |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro Následuji ho na cvičiště a přemýšlím nad tím, čím vůbec bude chtít začít. Mírně mě překvapí, že se jen tak spokojeně usadí a téměř s úsměvem se mě zeptá, co bych chtěla dělat jako první. „Ehm… No… Třeba útoky a obrana?“ Zkusím jenom tak nadhodit, ale stejně si myslím, že budeme začínat s tím, co bude chtít on. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor [врач] pro "Dobrá, děkujeme. Vyrazíme za mistrem okamžitě." Odpověděl jsem a sklonil na malinký okamžik hlavu, abych dal najevo svůj dík. Počkal jsem až zmizí a poté se naklonil k Suri a podal jí ruku. "Vidíte, to je vaše Velká příležitost." Pomohu ji vstát a vykročím směrem k mistrovi, který nás očekává. Když dojdeme na místo, automaticky zaklepu na dveře a počkám si na vyzvání. Dále jen doufám, že informace budou přesné a nebudou tvořit nějakou delší přednášku, neb takovéhle věci nemám zrovna dvakrát v lásce. |
| |
| soukromá zpráva od Antray *14* pro To že se po něm slehla zem a nebo že každý bude tvrdit něco jiného jsem čekal,co by také jiného mělo nastat. Věděl dobře že zrada se neodpouští, věděl i to že po něm půjdeme,co nevěděl bylo, jak zkušené assasíny pro jeho duši pošlou.... Sledoval sem páchnoucí uličky města,všude bude živo jako v obřím mraveništi. Každý měl svou práci,ten prodával to, ten zase tamto, vyvolávání splívalo spolu s hovory.Hemžení bylo víc než příjemné. Odlepil sem se od stěny a zařadil se do davu,kráčejícího přes tržiště,sepl sem ruce a pomalu rozvážně kráčel. Pak jsem se zastavil u stánku s ovocem dost blízko u kovárny a zbrojíře. Uši sem měl nastražené, a čekal zda z templářů kteří tu postávali nevypadne něco použitelného. Tak či tak jsem si jednoho z nich vybral, a kdyby odcházel, budu ho sledovat...tiše, z výšek...ti dva stejně byli snadno k nalezení, zvláště když je měl hlídat malý kupcův syn.... |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro "Běh." Odpovím jednoslovně. Většinou jsem spíše chodila běhat někam do prostoru, jen doufám, že mě nepošle uběhnout deset koleček kolem cvičiště. Ne, že by mi běh dělal problém, ale běhat pořád dokolečka? |
| |
| soukromá zpráva od Suri *3* pro Je na čase vyrazit za mistrem, nebo mentorem, nevím jak mu říci lépe. Chytnu doktora za ruku nechám se vytáhnout na nohy. "A jste si jist, že přežijete misi se mnou?" musela jsem se pousmát a koukla na doktora. Pak se pomalu s ním vydám k mentorovi, trochu s obavami v očích. Přece jen na misi jsem byla jen párkrát. |
| |
| soukromá zpráva od Alexa *5* pro Fabiovi jen přikývnu. Uvážu koně stranou a s nepěknou vyhlídkou té chvíle v sudu pomalu mířím k vozu. V tuto chvíli by byl klaustrofobik určitě rád. U vozu se ještě rozhlédnu kolem, než si vyhlédnu prázdný sud. Hurá do města. Uchechtnu se tiše a vlezu do onoho sudu. Než si sednu do podřepu, posunu meč na stranu, abych si jeho jílec nezapíchla do boku a usednu. Jednu ruku si položím na rukojeť dýky, kterou mám zastrčenou v pravé botě a tiše se těším na chvíli, kdy zas vylezu ven. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Nápad se sudy se neukázal jako past, ba dokonce jste se dostali velice rychle za hradby, kde vás chlapec pustil. Pouklonil se a zmizel v nočním městě. Vy dva zůstali společně stát na místě, kde vás nechal jít. Takže buď jste opravdu tak nápadní, nebo je tu ještě něco. Nezahlédl snad Fabio nahoře za komínem stín co tam chvíli byl a najednou nebyl? Vydali jste se k centrále, vedli vás nenápadné značky na zdech, které doputovali až ke starému nenápadnému domu s obrovskými kruhy na zaklepání. Vypadalo to, že tady všichni spí. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Město |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Tři jezdci. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Antonii zachrání chlapec co se objeví na střeše. Hej hej mistře Naiane!" zavola drže a zazubil se. "Slečno Antonie." poklonil se jako praví kavalír. "Mentor pro vás má práci, pro oba dva. Dostavte se mu, prosím do pracovny, děkuji." zablýsklo se mu v očích když byl drzí na Naiana. Tento kluk jednou bude mít určitě problémy s autoritama, ovšem s ženami problém mít asi nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Mise |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Zatleskám. Konečně to pochopila. "A protože jsi určitě dezorientvovaná, budeme běhat jen tady. Pro začátek tak sedm..." Nedořeknu, protože na střeše uslyším toho kluka z knihovny. Bohové, umí se přikrást tiše jako já. Jednou bude vážně dobrý Assassin. Usměji se na něj. "Děkuji za zprávu." Uvnitř mě to ale vře. Pro oba dva... Takže ne práce jenom pro mě. Budu s sebou vážně muset táhnout... ji. Nemám nic proti Antoni, je to dobrá učenka, ale vždycky pracuju sám. Mít s sebou dalšího člověka je moc veliké riziko. Odlepím se od zdi. "Tak jdeme." Zamumlám a vydám se směrem do věže - tentokrát už po schodech. Mám dojem, že by to moje učenka v takovém žáru nevylezla a upřímně i já bych s tím mohl mít problém. Dneska už jsem se naběhal dost a to je očividně jen začátek. Ve věži------- Když jsme došli ke dveřím, odjistím si pojistku na jedné rukavici a zaklepu. Nemám rád chození dveřmi. Mistr vždycky říkal, že je pravděpodobnější že je někdo schovaný za dveřmi než pod postelí. Já vím, je to hloupý příklad, ale přesto... Celou cestu jsme na Antoni nepromluvil, ani to nemám v plánu. Ne, že bych na ni byl naštvaný - nemám důvod - ale vymýšlel jsem plán, jak ji zaměstnat na misi. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Sama na misi? |
| |
 | Ve vesnici Osaměla jsem, když mistryně odešla, byla jsem postavená před rozhodnutí, co se zbytkem dne. Nějaký hlásek v hlavě, nebo snad instinkt mi našeptával, abych nechodila moc daleko. Rozhodla jsem se ho poslechnout. Navzdory tomu, že čas o něco pokročil, panovalo stále horko, které snad ještě vzrostlo. Otřela jsem si zpocené čelo hřbetem ruky a horečně přemýšlela, co teď se svým časem. Nejprve zamířím k nádrži s vodou, oddechnu si, když zjistím, že je chladná. Nejprve si opláchnu obličej a poté svlažím hrdlo pár doušky. Po tomhle osvěžení se rozhodnu podívat do vesnice pod hradem, jistě tam najdu něco zajímavého. Jak si usmyslím, tak udělám. Opustím hrad a vydám se do vesnice, netrvá dlouho a dorazím. Přejedu pohledem po řadě obchodů, z tržiště ke mně doléhají hlasy. Mám sebou nějaké mince, tak si můžu dovolit něco koupit. Zvědavě zamířím ke květinářství, hned vedle je obchodník s uměním. Tam se vydám potom, naplánuji si. |
| |
| soukromá zpráva od Fabio*8* pro Cesta v sudu nebyla něco co bych asi vynechal ze svých oblíbených radovánek. Kodrcavá cesta na voze a omlácený o stěny sudu. Kdyby to celé byla bouda nevím jak moc dobře bych byl schopný bojovat. Už jsem se těšil až vypadnu z toho sudu a budu moci konečně zase volně dýchat. Hned jak se otevřelo víko byl jsem připravený udeřit, ale maximálně bych bodl chlapce mezi oči. Počkal jsme až vyleze i Alexa. Stejně jako se poklonil chlapec, tak jsem se mu hlavou uklonil i já. Chlapec zmizel do noci a my jsme s Alexou osaměli. Třu si naražené rameno a protahuji si záda. Nevím jak Ty, ale já jsme pomlácenější hůř jak kdybych se utkal s dvacítkou templářů. Ještě při řeči si všimnu stínu, který byl na střeše a zmizel. Vůbec se mi nelíbilo, že by nade mnou měl bdít nějaký stín. Buď ve střehu. Někdo nás asi sleduje. Šeptnu k Alexe a sám jsem ve střehu. Vidím na zdi první ze značek a jen na ní ukážu. Není potřeba více říkat. Procházeli jsme stíny na zemi i ve vzduchu jak se nám chtělo. Vyhnuli jsme se hlídkám, až jsme došli na konec své cesty k velkým dveřím. Pokud byl náš příjezd očekáván, tak nic nebude tak jak se zdá. Vzal jsem za klepadlo a jednou klepnul. |
| |
| soukromá zpráva od Alexa *5* pro Cesta v sudu fakt nebyla nic moc. Při cestě jsem se snažila udržet na místě, ale po chvíli mě začala bolet záda. Když jsem zaslechla zvuky, stiskla jsem křečovitě jílec dýky. Chvíli jsem poslouchala, ale když to nebyl zvuk boje, uvolnila jsem stisk. Po otevření víka jsem vylezla ven. Protáhla jsem si záda a trochu ruce, při čemž jsem se rozhlížela kolem. Když se ohlédnu za chlapcem, už je kdesi pryč, takže ani nějaké loučení jsem nestihla. Dvacítka? Nejmíň padesát. Zabručím nespokojeně. Při Fabiově upozornění přikývnu a když kamsi ukáže na značku, ohlédnu se tím směrem. Pokračujíc pak cestou sleduji jak značky, tak i okolí, aby nás někdo nepřekvapil. Cesta mě začala bavit ve chvíli, kdy jsme byli nuceni vlastně opustit i zem, abychom se vyhnuli hlídce. U dveří se zastavím a opřu ramenem o zeď sledujíc chvíli klepadlo, pak samotné dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Antray *14* pro Pomalu sem začal mířit tam kde se dozví člověk nejvíce. Jak jinak než v hostinci, všem se rozvazuje jazyk po vínu či kvasu.... Možná mě jeden z těch dvou viděl, a možná měl jen podezření, nicméně mi přišlo že jednají moc lehkovážně na důležitost ukolu....kdo ví zda se ten zkušenější víc nezaměřuje na to jak se dostat mezi stehna své svěřenkyni. Ale je to muž, co také čekat, nemá ještě tak pevnou vůli, a popravdě...všichni z nás touží po vroucím objetí tvrajícím od setmění do úsvitu.... Přeskočil sem ze střechy na střechu, skryl se před lučištníkem a propolížil k žebříku, sjel po něm a vyskočil na mříže jedné z katedrál, pak už to šlo rychle, po chvíli jsem dřepěl na vrcholu kříže a rozlédl se po okolí....ten pohled mě fascinoval i když jsem jej již viděl, vidět město tak jak mohou jen vyvolení...být nad vším a přesto pohlcen...nadechl sem se a vydechl, zadíval do hloubky na svůj cíl,kupu sena za hostincem a odevzdal své tělo hlubině, oči jsem již dávno nezavíral, a když sem se dole oprášil, pomalu sem zapadl do dveří a k jednomu stolu mezi kupčíky kde sem si poručil sklenici vína a zase napínal své uši, nejdříve sem jen poslouchal, náhoda je někdy vstřícná.... |
| |
| Instrukce Když mi mentor vyzradil co mne čeká, lehce jsem se pousmála. Když mi pak dovolí odejít, lehce se ukloním a po otočce na podpatku se vydám ven. Ráda bych co nejdříve nalezla Ilaydu a řekla jí co je na programu, ale nějakou chvíli jí nemůžu a až po detailním popisu mi dva strážní řekli, že ji viděli odcházet do vesnice. Proto se ji vydám hledat. Netrvalo to dlouho a nalezla jsem jí jak prohlíží krámy. Po malu se k ní vydám a když jsem konečně u ní, lehce jí poklepu na rameno. Jakmile se otočí, odtáhnu ji někam bokem. ,,Mentor nás posílá do Israele. Máme misi. Má tě vzít s sebou. Podle něho to pro tebe bude přínos. Připrav sebe a koně. Za půl hodiny vyrazíme ze stájí." dokončím větu a pak se ztratím v davu. Pak, když mám ještě čas, si nabrousím zbraně. Broušení mám za sebou a tak se vydám rovnou do stájí. Ze všeho nejdřív ho vyhřebelcuji a pak nasedlám. Pak už jen s hlavou plnou myšlenek čekám na Ilaydu. |
| |
 | soukromá zpráva od Thorea pro .:Až se rozední, stanou se veliký věci:.Pronikavý křik osoby z noci přerušuje můj spánek. Probouzí hejna vran, jež začínají kroužit všude kolem mne a jejich hlasy se doplňují s nepravidelným křikem ztrácejícím se v dáli. V rozespalé mysli probouzí staré vzpomínky, které se stále promíchávají se sny a představami. Noc to není temná, měsíční světlo jí dodává sychravý a mokrý odstín nenoci města. Žlutavé paprsky světla se proplétají skrz tančící závěsy a zanikají v pavučině ospalosti očí. Křik se ztratil v dáli, hlasy vran ale stále víří klid tohoto rána. Vydechnu. V paprsku světla zřím, jak můj dech nazdvihl prach ze země. Měla bych...měla, myšlenky mi hlavou táhnou jako tekutý kov. Možná bych… zamručím a nazdvihnu se na rukou. Třeštění hlavy ustává, ale na jak dlouho? Usazena na zemi si promnu oči. Matná vzpomínka tiše vyprchává a minuty běží. Hejna vran se znovu rozkřičí. XXX “Mistře,” v náznaku pozdravu skloním hlavu a předstoupím před jeho stůl. V konečcích prstů vnímám jemné brnění. Cítím šanci. “Rozumím, budu ostražitá,” ujistím jej, tiše ale jistě, “pošlu vám, až varuji Řím, zprávu z druhého sídla,” natáhnu se pro dokumenty a váček s penězi; jeho poslední slova mne však na okamžik zarazí. “Ovšemže, mistře,” přikývnu na souhlas. Koho ale teď ujišťuji? Ptám se sama sebe a poprvé si uvědomuji tu tíhu, tu odpovědnost. Ale víc než polekaná jsem polichocená. V tichosti opustím místnost. Má postavy vrhá dlouhý stín, jež se za mnou táhne chodbami až do stájí. Chvíli hledím do pološera. Po něčem pátrám, po někom... železná košile zvyku si snaží ve stínech vydobýt jednoho z bratří. Marně. V pološeru stájí si sama sedlám hřebce a sama je také opouštím. Na koňském hřebu se má cesta zdá kratší a pojednou mi ani nevadí... nevadí mi být na té cestě sama. |
| |
| soukromá zpráva od Ilayda *3* pro Užívám si volna, prohlížím si zvědavě obchůdky i nedaleké stánky, panuje tu ruch, ale to mi vyhovuje. Z myšlenek mě vytrhne poklepání na pravé rameno, zpozorním a otočím se. Překvapí mě, když vidím svou mistryni. Nebráním se, když mě odvede od lidí za roh, kde nikdo není. S napětím vyčkávám, co mi řekne, jistě by mě nehledala, kdyby neměla pádný důvod. Dozvím se od ní o misi v Izraeli. Páni! Zachovám si klidný výraz, ačkoli jsem představou mise nadšená. Jistě všechny ty tréninky zúročím! "Budu tam včas," přislíbím. Pak už zmizí v davu. Nevěnuji mumraji kolem už sebemenší pozornost, vydám se rychle zpět k hradu, abych si nachystala věci. Skoro běžím, musím se vyhýbat lidem, přesto do jednoho či dvou omylem vrazím. Zamumlám krátkou omluvu a pokračuji. Konečně jsem na místě! Vejdu do svého pokoje, v duchu přemítám, co si vzít s sebou. "Zkontrolovat stav zbraní, zásoby..." mumlám si polohlasně. Naštěstí jsem před nedávnem o zbraně pečovala, takže jsou v dobrém stavu, a já se nemusím zdržovat broušením, nebo něčím podobným. Ještě jednou vše překontroluji, měla bych mít vše podstatné. Spokojeně se usměju a zamířím ke stájím. Těším se na nové zkušenosti. "Tak jsem tu," oznámím, když dorazím. |
| |
| soukromá zpráva od Alegra *13* pro Ilayda dorazila na čas. ,,Nasedlej si koně." řeknu jí a zatím si sama naposled zkontroluji výstroj. Když má konečně hotovo, nasednu a pokynu jí aby nasedla a jela za mnou. Pak vyrazíme. Cestou z hradu pozdravím několik mladých učňů a něco sem tam houknu. Cestou přes město jen kontroluji po očku Ilaydu. U bran zakřičím na stráže aby nás pustili ven. Teprve až budeme za branami vesnice, srovnám tempo s Ilaydou a osvětlím jí detaily naší mise. ,,Mentor říká, že v Izraeli máme kontrakt s jedním obchodníkem. Podle něho, když přivezou zboží lodí, stráže je oberou o polovinu výdělku a pak se zdejchnou. Nikdo s tím nic neudělá jelikož se nikdo neodváží postavit strážím. My máme najít toho kdo tuhle zlodějnu vede a toho máme zabít." řeknu a pak ještě dodám pár slov. ,,Nechci bejt tvrdá, ale až tam budem, nebude to jako v Masyafu. Bude tam hodně městských stráží a nejspíš i templářů. Takže budeš za mnou. Budeš dělat co ti řeknu, jak ti řeknu a kdy ti řeknu. Nesmíme tuhle misi podělat jinak nás nemine adekvátní trest. Pokud by jsi snad zabila civilistu, okamžitě se ztrať. Lidi by tě ukamenovali a stráže by tě sťaly. A já jsem za tebe zodpovědná. Doufám že mně chápeš." dokončím svůj proslov a s úsměvem se na ní podívám abych jí naznačila že to myslím dobře. Pak se zasměju trochu víc. ,,Jedem!" houknu a kopnu koně do slabin. Kůň pak tryskem vyrazí dopředu. |
| |
| soukromá zpráva od Ilayda *3* pro Rychle, ale pečlivě si naposledy překontroluji svou výstroj a na mistrynin pokyn nasedlám koně, hnědáka, a připravím ho na cestu. Pak už se vyšvihnu do sedla, pobídnu koně a zařadím se za svou mistryni. Vyrazíme krokem, neboť bychom mohli někoho porazit, kdybychom jeli příliš rychle. Krotím nadšení, které ve mě neznámý úkol probouzí, zároveň se trochu obávám, co mě čeká. To se dozvím, jakmile opustíme brány. Dozvídám se, co máme za úkol, následující rady si píšu pozorně za uši. "Budu se řídit vašimi radami, nerada bych, aby mě nebo vás stihl trest," přikývnu, když se zasměje, trochu se uvolním. "Za jak dlouho tam asi dorazíme?" Křiknu ještě, než pobídne koně a ten se tryskem rozeběhne vpřed. Napodobím ji, krátce se ohlédnu - Masyaf nám mizí za zády. Podívám se zase dopředu a pevněji sevřu mezi prsty otěže. |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro Má pro nás práci? Pro oba dva? Páni, nečekala jsem, že to půjde takto rychle. Jsem svým způsobem nadšená, ale na misi jsem ještě nebyla. Vydám se rychle za Naianem, abych nezdržovala a on na mě nemusel čekat. Cestou už nepromluví ani slovo, je to docela deprimující a snad jsem neprovedla něco, o čem nevím. Opatrně vstoupím za ním… |
| |
| soukromá zpráva od Doktor [врач] pro "A jste si jist, že přežijete misi se mnou?" Zopakoval jsem si pro sebe. "Jsem si jist, že ano. Nepodceňujte se." Předložím poslední povzbuzení, kterého jsem v této situaci snad ještě schopen a vejdu do místnosti, která má být mentorovou kanceláří? Pokud se to tak dá nazvat, tak se určitě nejedná o nic jiného. Ani jsem se nemusel namáhat s nějakým ohlašováním, neb přímý pohled tohoto člověka, který neobvykle seděl na židli a nepostával u okna, zřejmě bohatě stačil. Pozorně jsem naslouchal zadání naší budoucí mise, která podle všeho měla být hlavně na mě, což jsem opravdu nerad slyšel. Bude se jednat o jedy, ale konec konců, Suri si svou část také jistě ráda udělá... Změřím muže pohledem, ukloním se a mlčky vyjdu z místnosti. Před ní počkám až vyjde i Suri "Myslím, že bychom mohli vyrazit ihned. Co na to říkáte?" |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro  |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Poznáváte v něm nechvalně známého Leona Barde. Protivného chlapa, který byl jeden čas i v Masyafu. "Co tu ..." prohlédl si vás. "Jistě, Fabio a Alexa, ti dva assassini z Masyafu, tak pojďte, pokoje máte nahoře, vlastně pokoj, nebyly jsme připraveni na tolik návštěv. Acha takže tu nejste sami?No to je milá novinka. Prostě vás poslal nahoru, jako by jste měli začít až ráno. S tímto chlapem ještě budou problémy. Někdy jste si říkali, jak se mohl vůbec dostat do řádu. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Smích, lehké děvy, tanec, alkohol. Tohle vše charakterizovalo toto místo. Ale nezaslechl jsi jediné slovo. Jedna slečna se tam nakonec rozpovídala, že sem tam někdo přijde, popis seděl přímo na osobu co hledáš. Z jejího vyprávění jsi pochytil, že tu chodí hlavně za děvčaty, kdo by nechodil. Ale přes hluk opilců jsi více nezaslechl. Když jsi na chvíli koukl jinam kde se strhla bitka o to kdo je větší bojovník, tak dívka byla pryč. Ale ona byla jediný záchytný bod v tvém případu. Co teď?  |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Cesta |
| |
| soukromá zpráva od Suri *3* pro "Nemám problém s tím vyrazit." Koukla jsem se na Doktora a kývla. Myslím, že by jsme mohli proč ne. nadechnu se a vydechnu. "Jen si sbalím věci jestli to nevadí." po souhlasu jsem si utíkala sbalit věci.Pak čekala u koně na Doktora. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Ten úkol je vážně znepokojivý. Přimhouřím oči. Zběhlíka a hned napoprvé? Bude zázrak když tu holku udržím naživu. Doufám, že Mistr ví co dělá. Přijdu o všechnu zábavu, když ho zabije ona. I když, já tuhle část nikdy moc nemusel. "Ano Mistře." Zamumlám a opatrně vyjdu dveřmi. Doufám, že mě Antoni automaticky následuje. Nebavilo by mě všechno říkat dvakrát. "Zbal si věci, vyrážíme za deset minut od stájí." Řeknu jí ve zkratce a sestupuji po schodech na nádvoří. Za deset minut už sedím na svém oři před branami a čekám, až příjde má učenka. Modlím se, aby zase nezaspala. Bylo by to komické, ne? Braním jídla jsem se nijak nezatěžoval, ještě mám svoje zásoby. Jen jsem nabral hodně vody pro mě i pro koně. Pohrávám si s dýkou. Slunce pěkně připaluje. To bude nádherná jízda. Spíš než mě a učednice mi je líto koní. Ten můj si dlouho neodpočinul. No, nebudu ho tolik hnát jako obvykle. Bohužel to samé nemohu slíbit Antoni. MUHUHAHA! |
| |
| soukromá zpráva od Alexa *5* pro Jakmile se ozve nějaký hluk za dveřmi, znovu se narovnám. Ruka mi sama od sebe spadne až na nůž u pasu. Když z nich vyleze Leon, ani nevím, jestli se mám radovat a nebo plakat. Jeho reakce "co tu", mě nepřekvapí, vždy nejdřív mluvil než myslel. Vlastně ho ani nezdravím, jen kývnu hlavou na pozdrav, když mu konečně dojde, kdo jsme a řekne nám jmény. Další návštěva? Když konstatuje, že místo dvou pokojů je již jen jeden, protože nečekali tak velkou návštěvu, na chvíli se zarazím. Jaká? A proč? To potřebují víc lidí, nebo? Obejdu pak Leona a zamířím nahoru, kam ukázal. Když dojdu k pokoji, otevřu dveře, vejdu a uhnu od dveří. Jak ten se do řádu dostal.. Zamumlám tiše a povzdychnu si. Sundám si kápi z hlavy a rozpustím si vlasy, které rukou prohrábnu. |
| |
| soukromá zpráva od Alegra *13* pro Utrpení. Doslova. Horko nás spalovalo jako kdyby jsme byli jeho nepřátelé. Po několika hodinách jsme musely zpomalit jinak bychom zničily koně. Po cestě jsme však narazily na strom. Pokácený. Nejdřív se mi zdál jako že ho příroda porazila sama. Jsem si ale všimla že u kmenu jsou díry po sekyrách. Pozdě. Čekal jsem bandity, ale to co se objevilo mne spíše vyděsilo než znepokojilo. Okamžitě jsem začala couvat. ,,Drž se zpátky." syknu na Ilaydu. Dva assassíni s rudým křížem na hrudi. Snad to nejhorší co nás mohlo dnes potkat. A zrovna teď. Stojí tam proto stáhnu koně ještě asi o pár metrů dozadu. Dva bych teoreticky zvládla sama ještě celkem v pohodě, ale to by nesmělo tak pražit. je mi horko. Musím se uklidnit. Nakonec sesednu z koně a podám ho Ilaydě. ,,Ztrať se! Setkáme se pár mil odsud po cestě. Pokud ne, vrať se do Masyafu a oznam že jsem neuspěla."zašeptám jí a po očku stále sleduji ony dva co nás přivedli to této pasti. Pak, až Ilayda odjede, se otočím na ně. ,,Pánové by si rádi hráli co?" pronesu a sarkasticky se usměju. Pak si ze zad sundám nůž a udělám krok dopředu. Pak pokrčím nohy v kolenou a chytnu nůž do pravačky. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro |
| |
 | soukromá zpráva od Rosetta Mary Tell ~9~ pro Domov. Horúca Assassinska stavba na mňa opäť vrhala svoj teplý tieň a neprávom. Už ako sme vkročili do mesta som vedela, že sa tu nič nezmenilo. Všetko bolo rovnako zastarané a zapadané prachom a špinou. Rím taký nebol. V Ríme šiel každý s dobou a mesto bolo krásne čisté a honosné. Tam si vedeli všetko zariadiť ako chceli ...krásne mesto, plné umenia a architektúry. Rozprávkový sen mi, ale pokazil učeň, ktorý v mojej knižnici nemal ani čo robiť. Kvoli nemu som svoj post musela opustiť a teraz som znova kráčala chodbami Masyafu. Už pri vchode dnu na mňa stráže nemilo pozerali. Akoby som za niečo mohla ja. Svoje pohľady by si mali nechávať pre seba... Mala som voľný pohyb po pevnosti. Do knižnice som však nešla. Iste ma tam očakávali, musela som byť ohlásená, ale ja som svoje kroky viedla k mentorovi. Už od začiatku som sa vždy najprv hlásila jemu a dnešok nebude výnimkou... Vyšla som po kamenných schodoch a po dlhej chodbe šla smerom k jeho pracovni. |
| |
| soukromá zpráva od Aurel *7* pro Tak jo, hlavně klídek. Dva dny cesty, co to je. Řekl jsem si pro sebe v duchu a snažil se zůstat v klidu a nedávat svou nejistotu v sedle najevo. Ono se s tím zrovna dvakrát nechlubím, ale to vám asi došlo, že? No nic. Pobídl jsem lehce svého koně a vyrazili jsme tedy na cestu do Damašku. Docela dlouho jsem tam nebyl, takže mě zajímá co je tam nového. Také jedno z měst kde to pěkně žije, takže se v davech snadno ztratíme. Počasí se nám trochu zlepšilo a není to vyloženě na umření za což jsem opravdu vděčný, nerad si připadám jako opékané kuře. Jedeme zatím mlčky. Já nejsem moc komunikativní typ, mimo to se soustředím na jízdu aby se něco nepokazilo a já se tu pak neválel na zemi jako pytel brambor... Ale stejně vždycky jsem raději potichu. Promýšlím si dopodrobna vše co nám mentor řekl a snažím se si veškeré možné scénáře které nás možná čekají promyslet dopředu. Jsem raději připravený, sice mi nedělá problém improvizace ale všechno co je předem promyšlené se počítá. I když podrobnější informace získáme až na centrále. Když nad tím tak přemýšlím, asi by nebylo na škodu se trochu lépe poznat, když už je to naše společná mise. Mohlo by to zlepšit naší pozdější spolupráci. "Únos... Zní to celkem jednoduše, že?" Nadhodím tedy, abych nějak započal rozhovor. |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro „Dobře… za deset minut vyrážíme…“ Zopakuji si spíš pro sebe, abych se ujistila, že si musím pohnout. Zmizím pro několik svých věcí a ještě seberu cestou nějaké jídlo a pití. Všechny zásoby různě poskládám do brašen na sedle a vyhoupnu se na koně. Zlehka ho poplácám a přesně na čas dojedu k branám. Mám na jazyku větu ve stylu: jsem tu, nebo něco podobného, ale nakonec zůstanu potichu a jenom minimalisticky kývnu na pozdrav. Čekám než pobídne svého koně a okamžitě vyrazím za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Antray *14* pro Posměch, to jediné ve mě vzbudila bitka opilců kteří si měřili své meče,co také jiného, jako by smrti tady nebylo už tak dost... Otočím hlavu a ta dívka byla pryč, rychle sem vstanul a došel k pultu, začal se rozhlížet kolem a zapojil i svůj orlí pohled, přeci jen už sem ji měl zaměřenou, tak snad... Ne, bylo tu až moc lidí a tak se prostě zeptám hostinského co to bylo za dívku a při tom mu ji velmi dopodrobna popíši, samozřejmě že na stole skončí pár mincí aby se mu jazyk rozvázal, tedy to je ten lepší způsob jak chci zjistit více.... |
| |
| soukromá zpráva od Thorea pro .:CESTA:. Cesta mi ubíhá rychle. Jízdu na koni jsem měla ráda už od mala; dávala mi pocit svobody, ale teď, sama a daleko od města, které jsem brala jako svůj domov, jsem si na koňském hřbetě připadala nesvá. "To zvládneme," zašeptala jsem, když jsem se sklonila k hřebci, který mne nesl. Určitě to zvládneme, ujistila jsem se a prsty nahmatala ony složky, které jsem měla doručit. Až poté jsem vzhlédla a zmerčila templáře. "Šššš," uklidňovala jsem hřebce, když jsem jej prudce zastavila. Nevšimli si mě, pochopila jsem a pobídla koně opačným směrem, abych jim nebyla na očích. V těch hábitech musím být jak pěst na oko, pomyslím si a zalituji, že jsem si raději neopatřila alespoň tmavý plášť. Hřebec nespokojen s tím, že stojíme na místě zaržá. Já jsem však ještě více napnutá, než on. Na druhé cestě se objeví další skupinka templářů. Proč jich je tu tolik? napadne mne, ale v té chvíli si všimnu, že mě zpozorovali. Jak by taky ne. Pobídnu hřebce, který i se mnou rychle zmizí v křoviscích, která jsou u cesty. Musím se jim ztratit, přemýšlím zatímco se ohlížím, abych zjistila zda mě pronásledují. |
| |
| soukromá zpráva od Alexa *5* pro Když byl v Masyafu.. Jednou jsem ho potkala... Míval ego vyšší než je sám. Ušklíbnu se a odepnu opasky se zbraněmi, které položím pod postel. Vyndám jen jednu dýku a dám ji pod polštář. Naštěstí jsem jinak neměla tu čest ho nějak potkat... Což mě vlastně i těší. Dodám ještě, lehnu si na postel a pokrčím pravou nohu.. Po tak dlouhé cestě příjemná změna. Ne nevadí... Vlastně, ani nevidím důvod, proč by mi to mělo vadit. Odpovím a podívám se do stropu. Chvíli jen zamyšleně sleduji strop, než se rozhlédnu po pokoji. Docela by mě zajímalo, co myslel tím, že nečekal tolik návštěv... Pronesu svojí myšlenku trochu potišeji k Fabiovi. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor [врач] pro Sic se neurčilo přesné místo setkání, ale tak nějak mě napadlo, že má drahá kolegyně bude čekat někde u dopravního prostředku. To jsem měl taktéž pravdu, když jsem ji potkal již připravenou na koni. "Doufám, že tu na mou maličkost nečekáte až moc dlouho." Řeknu mírně pobaven a sám se stavím ve stáji pro koně. Při této příležitosti jsem nucen rozepnout část knoflíků na svém úboru, abych na koni mohl sedět normálně. Protože jsme vyrazili okamžitě, neměl jsem potřebu více spěchat. Proč také? Když budeme hnát koně, brzy se vše splní a my budeme vysláni na misi další. Takhle si nějaký čas naženeme jen pro sebe, hlavně bez úhony. |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro Sám nevypadá zrovna potěšený, ale zase dokáže vše naprosto skrýt, takže nemám tušení, co si o jeho psychickém rozpoložení myslet. Držím jeho tempo, ale zároveň se držím kousek za ním. Nevím, jak to má se společností. Nejsem s ním tak dlouho ve styku, abych ho znala perfektně. Vlastně… Neznám ho vůbec, ale přijde mi hloupé se vyptávat. O to víc mě zarazí jeho otázka. Že by ve finále nechtěl být tak potichu anebo to prostě dělá proto, aby vše nebylo takové napjaté. „Přišla jsem sem za bratrancem. Asasínem se již stal před nějakou dobou, takže vlastně by se dalo říct, že se přimluvil. Ale taky se ukázalo, že máme v rodině asasínskou krev. Ale prostě to byla touha postavit se na vlastní nohy.“ Řečeno rychle a bez detailů, ale snad to bude stačit jako odpověď. Zeptala bych se na něco taky, aby konverzace nestála, ale nějak mi otázky nejdou z úst, zvlášť při pomyšlení, že je můj učitel. Možná to časem přejde. |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro „Možná… Vhodně najít příležitost, možnost splynutí s davem… Pokusit se překvapit a nepouštět se do otevřených bojů?“ Spíše to musí znít, jako bych vařila z vody, ale nikdy jsem v akci nebyla a nedokážu si představit, co se ode mě očekává. Ale taky vím, že ať se vše naplánuje sebevíc, stejně to málokdy klapne. |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro "Ne nikdy jsem nebojovala proti Mistrovi." Ani bych nad tím nejradši neuvažovala... Vyslechnu si jeho plán. Nemám moc možností, jak protestovat, vlastně ani nemám proč. Sama nevím, jak bych to měla udělat správně. "Dobře..." |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Tak jste spolu v pokoji. Je to trochu nezvik sdílet pokoj společně, kfyž jste v Masyafu máte svoje pokoje se svími vecmi, ale tady jedna postel a to je tak vše, k milému přivítání super. Takže kdo bude spát na postali a kdo na zemi? Ještě ten nepříjemný pocit, že vás někdo sleduje pořád nepřestal, máte ho ještě víc pod kůží než předtím. Možná, lepší si odpočinout než začnete s ukolem. Kdesi venku byl slyšet orel a smích lidí co se vraceli z hostince domů. Tak jak se poskládáte? |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Ano povedlo se. Jaká si děvečka co tu chodí pravidelně asi za zákazníky. Pracuje nedaleko odtud v domě jednoho velmuže, který zaměstnává taková dvčata na práci u své zvěře. Asi moc peněz nedostávají jelikož si vydělává i tu. Cestu popsal celem dobře k domu onoho muže. Nevidíš problém vyrazit na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro No, je čas na cestu, nebo se bude mustr zlobit a to nechcete. Vaši spolupráci by to zlepšit mělo, ale Siderius se zdá trochu mlčenlivý oba na stejné urovni. Ale pokud se sečtou vaše urovně tak máte 14 stupeň. Unos není tak těžký pokud vám půjde polupráce. Cesta dlouhá, klikatá a horká. Možná by nebylo na škodu zastavit se pro něco k pití v nejbližší vesnici, protože voda rychle v tomto horku dochází. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro |
| |
| soukromá zpráva od Antray *14* pro S kývnutím se vydám zase do víru ulic. Je zvláštní tu zase volně chodit, a nenapadne mne nic lepšího než zajít do jedné uličky a už se přes okénka, římsy a trámky vydávám na střechy. Ladně, rychle a tiše jako šelma se vydám k domu který má být oním domem s mou svědkyní. Když doskočím na jednu malou stříšku, všimnu si že za balkonkem na ní se hýbe stín. Lučištník. Přikrčím se a pomalu se dostanu dovnitř, chvíli čekám než se otočí zády a znuděně vydechne, naposledy však, jeho život ukončí má čepel která rozpůlí ledvinu a tělo stáhnu do ukrytu balkonu, prohledám ho, okradu a pak už se ze střechy protějšího domu v podřepu jako ostříž rozhlížím po vchodu na onen dům, má li zvířata, musí mít i dvůr, takže brzy už stojím na jeho střeže a chci se podívat zda skutečně dvůr má a zda tam nebude ona dívka... |
| |
| soukromá zpráva od Doktor [врач] pro Cesta na koních utíkala poměrně rychle. Krajina nás míjela závratnou rychlostí, přestože jsem se snažil zvíře nijak neuhánět. Rozhodně to nebyl můj způsob cestování, protože jsem vždy preferoval tajemné obchůzkářství, kde jsem stále více vynikal v konceptu pomocného lékaře, který je připraven přiložit "ruku k dílu". Takhle mi to moc nešlo, neb většina z mého prvotního povolání koně viděla jen na obrázku, nebo ulici. Teď to však bylo trochu jedno, protože skoro celá cesta již byla za námi. Vše by na poklidnou, tichou cestu vypadalo, kdyby se nestalo to, v co jsem ostatně ani nedoufal, ale stalo se. Velké překvapení náhlého výpadu banditů to opravdu nebylo, protože každý cestovatel musel s něčím podobným jednoduše počítat. To však neznamená, že se nejedná o něco příjemného, spíše je to problém. Jako ve většině situací se snažím držet zpátky. Není potřebné, abych na sebe zbytečně upozornil něčím nečekaným. Ne pokud se s nimi dá rozumně domluvit, musím jen doufat, že v tomhle Suri nebude ambicióznější a nepřevezme situaci do svých rukou, což by nám asi moc nepomohlo. |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro První táboření, první noc... Sedím u ohně a dívám se do plamenů, které vytvářejí různé obrazce s trochou fantazie. Oheň příjemně hřeje a praskání dřeva, jako jediné narušuje hutné ticho. Nejsem sice malá, nepotřebuju společenský kontakt 24 hodin denně, ale najednou jako by mi to ticho začínalo lézt krkem. Ano, naprosto si uvědomuju, že Naian tu není od toho, aby si se mnou vytvářel kdovíjaký vztah a neustále mě zabavoval, bavil se se mnou... Ne... Od toho tu není. Ale aspoň mohu více přemýšlet... Už několikáté táboření... Možná bych mohla začít psát deník, aspoň nějaké odreagování od reality. Začnu o tom více přemýšlet. Jen stačí najít nějaké volné papíry, převázat je a začít psát. Antonie nechovej se jako malá... Konečně změna, město. Opravdu vidím cíl naší cesty. Sice pomalu na mě dopadá tíha a začíná se mi svírat srdce, že jsme tady vlastně jen kvůli tomu, abych se pokusila o dopadení bývalého asasína. Což mi spíše radí, abych se otočila a zdrhla, ale ne. Chtěla jsem se učit, chtěla jsem tu být, tak teď přece neuteču. Držím si od Naiana lehký odstup, ale držím stejné tempo jako on. Svého koně poplácám a odvedu sama do stájí. Radši se přesvědčím, že doopravdy o něho bude hezky postaráno. Většinou se o koně starám sama. Taky to byla jedna z prvních prací, co jsem v Masyafu dostala. Vrátím se do hostince, když zrovna Naian objednává jeden pokoj pro dva. Ucítím pohled hostinského, který se mi teda naprosto nelíbí, ale řekla bych, že to povede k nepříjemnému nedorozumění. Po otevření dveří se samozřejmě moje tušení uvede v realitu. Jedna společná postel pro dva. Jako by někdo čekal něco jiného, když se vidí muž a žena spolu. "Vážně nemusíte spát v rohu na zemi." Sice možná vypadám rozhozeně, ale rozhodně mi to nevadí, kdyby se vyspal ve stejné posteli. No tak bych se otočila k němu zády, problém vyřešen. Pomalu si sednu na postel. Měkká, ne nic na co by se nedalo zvyknout. "Co já bych chtěla dělat? Je silně troufalé říct, že bych se i ráda najedla a opláchla?" Mírně se pousměju nad tím, že doopravdy místo úkolu myslím na takové hlouposti. |
| |
| soukromá zpráva od Alexa *5* pro Znovu se zvednu, přeci jen, pro oba je ta postel dost úzká a začnu se procházet po místnosti. Ten pocit sledování je fakt nepříjemný. Sice bychom si asi měli odpočinout, než začneme s úkolem, ale jak někdo může odpočívat, když cítí čísi oči na svých zádech. Venku se ozývá smích lidí, kteří se táhnou z hostince. Svým způsobem mají snadný život, jen co je pravda. Přecházení mě po chvíli ale omrzí, tak se jen prostě postavím ke zdi a opřu se. Nuž... Pokud máš v plánu spát, směle do toho.. Postel si můžeš nechat. Konstatuji a rozhlédnu se po prázdné cimře s jednou postelí. |
| |
| soukromá zpráva od Thorea pro Co bylo, bylo Zpomalím. Ujela jsem jim, pomyslím si radostně a pohladím splaveného koně. Budu muset být u cest víc pozorná. Možná by bylo lepší se jim vyhnout... ale osamělí jezdec v krajině přitáhne více pozornosti, přemýšlím, možná se přidat k nějaké karavaně... jako tulák, možná i bard nebo lehká děva, nabízejí se mi další možnosti, ale to už mou pozornost přitáhne dusot kopyt jiného koně. Templář! Zastavím koně, neboť se ona hora v s rudým křížem tyčí v sedle ani ne dva metry ode mne. "Templáři," procedím mezi zuby. Museli o mě vědět... museli. Nakrčím čelo a zkoumám svého protivníka. Jsem si jistá, že jeho druhy v zádech nemám, ale... ten pocit, nepříjemný pocit, který je jako chlad, jež tančí na mých zádech se mne snaží přesvědčit o opaku. "Čekala jsem, že někoho potkám... ale že to bude hlupák," vrátím mu nazpět. Není dobrá chvíle, abys provokovala... "Ale... vezu jen sebe sama a to raději skončím s tisícem šípů v zádech, než bych se ti vydala!" sdělím mu pevným hlasem. Jsem připravená na boj. Jsem připravená na útěk. Jsem... připravená na smrt? |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Ach ano, lazně. V každém velkém městě byly lázně většinou i rozdělené. Takže ženy si mohli popovídat o různých věcech a muži také. Možná by bylo příjemné zalést si do lázní, člověk nikdy neví co tam najde. Třeba se něco i dozví a je to v příjemném prostředí. Lepší než pak na sebe upozorňovat silně zapachajícím oblečením a potem co pomalu zatuchal na tělu. Vlastně to bude příjemné po těch vedrech. V té chvíli se vaše cesty ovšem na chvíli rozdělí. Co bude dál? Co bude až Antonie projde dveřmi a zavřeje? Pak vaše kroky na chvíli povede samota, která provází assassina po celý jeho život, jistě že jsou i výjimky. Ale ty se objevují jen zřídka. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Alexa jako hrdá assassinka by se nikdy nesnížila k tomu aby spali na jedné posteli, přesto tělo už trochu začínalo žadonit po odpočinku, kterému se nedostávalo. I Fabio na sobě musel cítit to že tělo trochu protestuje. Každý assassin toho vydržel hodně, ale nebyly jste stroje, které jen tak pracují 24 hodin denně. Možná by to opravdu chtělo na úkol vyspat i třeba jen chvilinku, přece tři hodinky spánku neuškodí. Najíst se, trochu prospat a pak vyrazit do ulic zjistit co něco víc o úkolu. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Jen smích ti byl odpovědí, než jsi ucítila slabí zavan a ostrou bolest na tváři. Když jsi se ovšem otočila zjistila jsi, že protivník to schytal hůř než ty. Tobě tekla krev jen v místě kde tě zasáhl šíp, co byl určen tvému nepříteli. Ten šíp jsi poznala, byl to šíp jednoho novice. Asi se netrefil tak dobře jak chtěl. Že by jsi i ty měla strážného anděla? Tvář pěkně bolela, ale pořád lepší jak kdyby to byly záda. Teď máš na výběr, ujíždět jak o život nebo čekat co se stane, ale myslím, že nikdo nechce čekat až dojedou templaři a uvidí kolegu mrvého. Tobě ale teď hryzá v hlavě jiný brouček. Jak věděli, že jsi na cestě? A jak věděli že vezeš něco důležitého? |
| |
| soukromá zpráva od Suri *3* pro Ambiciozní zrovna Suri nikdy nebyla, to byl její problém, vždy spíše milá slečna co se usmívala a pomáhala lidem okolo, proto se nepohla z úrovně tři. I teď spíše vypadala křečovitě. Kdyby otec a matka nebyli assassini, asi by její kroky vedli jinými cestami, ale všichni na ni naléhali aby se stala assassinem a tak aby nezklamala rodiče ... Zůstala trochu ztůhlá a čekala co udělá doktor, přece jen bylo by bláznovství se na ně vrhnout se snahou je pozabíjet. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Doktor potichu doufal, že se s nimi dá domluvit a dalo vlastně, když si pomalu prohlédly vaše oblečení a pochopili co jste asi zač dokonce se začali chovat mile. Pak jeden z banditů asi vůdce se zeptal na něco co vás překvapilo. "Vy jste lekař, že? Nemohl by jste ... no jednoho z našich dostali templaři a vraatili nám ho v trochu ... špatném stavu." Špatný stav byla dolamaná ruka, noha a nejspíše utřes mozku z toho jak ho hodili z koně na zem. Ten chudák pořádně nevěděl co se děje když jste ho viděli. Možná by bylo dobré si udělat přatele "z banditů". |
| |
| soukromá zpráva od Doktor [врач] pro "Vy jste lekař, že? zeptal se jeden z nich. "Já bych řekl, že ano. Záleží jen na tom, čemu věříte vy." odvětil jsem, ale to se mi již dostalo pokračování, které vedlo k jakémusi raněnému. Původně jsem neměl v plánu pomáhat podobné skvadře, ale život je život. "Jistě, já se na něj podívám... jak se mu to přihodilo?" Vzdychl jsem a nechal se odtáhnout směrem k raněnému. Ležel na slámě a malátně mžoural očima. Rozhodně nevypadal na to, že by měl každou chvíli naposledy vydechnout. Jeho pohled byl způsobený lehkým otřesem mozku, ke kterému patří i nevolnost, které jsem byl svědkem také. Z jeho stavu to nejvíce odnesla jeho levá paže, která utrpěla dvojitou zlomeninu. Ostatně se nejednalo o nic, co by nemohla spravit jednoduchá ortéza. Podobně na tom byla i noha, ale ta se mi jako zlomená nejevila. Spíše jako naštípnutá, nebo silně pohmožděná. "Podle všeho by neměl na svá zranění zemřít. Prostě mu jen sežeňte nějaké prkno, kterým budete moci lépe zafixovat jeho paži a nohu, a nechte ho odpočívat. Ta jeho nevolnost by do dvou dnů měla zmizet." Řekl jsem a jaksi doufal, že nás již nechají poklidně odejít, abychom ohli dokončit náš úkol. |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro Jenom mírně pokynu hlavou na rozloučení a otevřu dveře, zmizím za nimi a potichu je zavřu. Rozhlédnu se po chodbě. Nikde nikdo. Vydám se tedy náhodným směrem, ale naštěstí se rychle doptám na směr k lázním. Jedna žena mě dovede až ke dveřím. Vstoupím. Konečně ze sebe můžu stáhnout to špinavé, zpocené oblečení, které už mi začínalo lézt na nervy. Postupně se zbavím každého kusu oblečení a pomalu se ponořím do horké vody. Spokojeně zavřu oči a hluboce se nadechnu. Jednou se ponořím a umyju si obličej. Prohrábnu i vlasy. Usměju se nad svým chováním. Ale vždyť je to jedna z nejlepších odměn za dlouhou cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Alexa *5* pro Fabiově reakci jen kývnu a rozhlédnu se po malé místnosti. Odepnutý opasek si položím na zem, vedle něj si sednu a pohodlně se opřu o zeď. Pokrčím si trochu kolena a opřu o ně ruce. Ještě chvíli jen zamyšleně sleduji podlahu před sebou, až nakonec usnu v této poloze. Potřebovala jsem se konečně trochu prospat, aniž bych musela být nějak moc ve střehu. Barák plný lidí a kolega s rychlými reflexy a můj lehký spánek by stejně případné problémy odhalili včas. |
| |
| soukromá zpráva od Thorea pro .:ZÁSAH:. "Ah," tlumeně vykřiknu a bezděky si přitisknu dlaň na tvář. Cítím jak pode mnou kůň nervózně přešlápne. Sáhnu pro zbraň, ale dřív než tasím, všimnu si, že z hrudi mého nepřítele trčí šíp. Dobrá trefa, ušklíbnu se. Otočím se směrem odkud tuším, že šíp vylétl a gestem naznačím díky. Je mi záhadou, jak o mě věděli oni... i jak o mě věděl ten novic, ale nebudu se zdražovat, abych to zjistila, pomyslím si a pobídnu koně. Budu se muset vyhnout hlavním cestám. A taky bych si měla obstarat jiné oblečení, usmyslím si, pak budu mít šanci se alespoň přiblížit k cíli. Nutím koně zůstat v cvalu, než se dostanu dost daleko, abych se mohla případným nohsledům mrtvého rytíře ztratit. Směřuji k nejbližšímu městu. |
| |
| soukromá zpráva od Antray *14* pro Sledoval sem dívku s její dcerou a pečlivě při tom hlídal pohyb stráží kteří tady ale nebyli k vidění, chvíli jsem se rozmýšlel co dál, přišlo mi úsměvné jak je ta malá cácorka neodbytná. Ale nebylo času nazbyt, rychle jsem se přehoupl přes římsu a seskákal po zdi a římsách až za ženu s dítětem, rychle jsem se postavil k jednomu ze sloupů a tiše si odkašlal.... Bylo nebylo, v jednom starobylém městě, v ještě starobylejší zemi žila jedna žena která znala mnohé co potřebovala k životu, a měla malou zvědavou dcerku, znala však i něco co musel vědět jeden ze spravedlivých abych potrestal lotra který zabíjí nevinné a mohl by ohrozit i život dcerky i ženy o které je tato pohádka, jak se žena zachová, kdo ví, jisté je jedno, měla by poslouchat a být tiše.. při tom sem ženě hodil tři mince a upřeně se z pod stínu své kápě díval do jejich očí a naznačil že musí být tiše... Pak až byla její pozornost má, vyptal sem se jí na svůj cíl a doufal že se dozvím více abych mohl konat, přeci jen musel sem jednat rychle než to ti dva unáhlení a mladí nezkusí zbrkle a nezaženou tak cíl do ještě větší temnoty... |
| |
 | Jeskyně vytažena z odpadu a převedena na uživatele Dailien. Bimba |
| |
| Zdravím Osazenstvo. Takže kdo by rád pokračoval v příběhu či má nějaké návrhy/náměty/nápady - rád jej vyslechnu. Než přečtu vše zabere mi to pár chvil takže se rovnou omlouvám pokud mi to bude trvat ale dostat se do vašeho děje či myšlence kterou PJka chtěla vyjádřit mi bude chvilku trvat. Očekávám vyjádření do 7dní od tohoto příspěvku. Kdo pokračovat nebude chtít nechť mi pošle zprávu po poštovních holubech. Doufám že si budeme rozumět a nějakým způsobem jeskyni rozhoupem k lepšímu. Díky za pozornost! Váš nový Mentor (PJ) |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Jeruzalém Pokoj - problémy.... Fabio, Alexa Během doby co jsi stačila na chvíli zamhouřit oka, zjistila jsi že Fabio zmizel z pokoje a jsi v naprosté tmě uplně sama. V tomto ticho slyšíš jen šum větru stromů a občas nějaké zařehtání koně z venčí. Ovšem to tě přivádí k myšlence, kam asi zmizel? Že by on byl onen zrádce ? Nebo je tomu snad jinak ? Kolem panuje velice tichá a však napjatá situace, co když se nevrátí ? Vydáš se jej hledat? Pošleš mentorovi zprávu? Zůstala si na onu misi sama? Ani nevíš kolik uběhlo hodin od doby co jsi jej viděla naposledy. Co však nyní uděláš bez člověka co měl vézt vaši misi ? |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Damašek Cesta z Masyafu Siderius Tvůj mistr ti sdělil at nalezneš své bratry a vyrazíte ještě dnes z města a však vyskytl se drobný problém tvoji bratři byli převeleny na jinou část mise a tak nalezení a odcizení dcery obchodníka zůstává zdá se pouze na tobě samotném. Přeci jen je to zdá se lehký úkol a však mistr nenalezl nikoho koho by k tobě mohl dát a tak spoléha pouze na tebe a očekává od tebe ten nejlepší výsledek. Jak se k tomuto úkolu postavíš ? Co tě čeká ? Cesta do Damašku bude dlouhá a únavná.... |
| |
| soukromá zpráva od Alexa *5* pro Zdálo se mi to jako úplná chvilka, co jsem zavřela oči, abych si odpočinula. Když jsem znovu otevřela oči, Fabio byl v tahu a mám pokoj pro sebe. Rozhlédnu se po tiché místnosti a zaposlouchám do okolních zvuků. Kromě koně venku a šumění stromů je klid. Zvednu se ze země a znovu si připnu opasek. Na chvíli sklepu kapucu, abych upravila vlasy znovu do ohonu a zase ji navleču. Co teď.. Jsem na misi sama, asi? On a zrádce? To se mi moc nezdá, ale.. Co kdyby? Co když se nevrátí? Mám psát mentorovi? Nebo se prvně poptat v domě, jestli je někdo vzhůru, jestli ho neviděli? Co bude vlastně dál? Sice vím, co mělo být, ale on to měl vézt... Ještě jsem solo nebyla, mentor říkával, že se mám ještě co učit... Sakra, mysli, Alexandro.. Zamumlám si tiše pro sebe a popojdu po pokoji sem a tam. Jak je to dlouho, co jsem ho viděla na té posteli naposled... Sama nevím, ani nevím doprčic, kolik je hodin. Tak fajn. Pro pořádek.. Teď se půjdu ven podívat po městě. Sice si nemyslím, že najdu asassina o tři úrovně víš, ale možná někde udělal chybu... Projdu město, než začne svítat. Pokud ho nenajdu, napíšu mentorovi a asi mi nezbude než se do toho zatím pustit sama, než se mentor nějak rozhodne. V pokoji jsem už pak nelenina. Překontrovala věci u sebe a vyšla z pokoje. Dveře za sebou zamknu a zamířím směrem ven, kudy jsme přicházeli. Když se mi povede vyjít ven, rozhlédnu se kolem. Podle tmy v pokoji a venku se ani nesnažím hádat čas. Kolem druhé? Možná třetí? Kudy se dám.. Zkusím to směrem k bráně z města ven. Případně někde zahnu do uličky. Na střechu se teď hrnout nebudu, nepotřebuji narazit na místní stráže. Ozbrojenec uprostřed noci by byl asi nápadný. Rychlým lehkým krokem se vydám k bráně. Cestou si ještě poupravím rukavice na rukou. |
| |
| Jeruzalém Město plné překvapení... Alexa (Fabio) Městam panuje ticho, tak vražedné ticho že kdyby jsi sama nebyla vrahem asi by jsi se snad i zalekla vlastního stínu. To ticho ... chtělo by se napsat ale nepomohlo by to, když dojdeš k bráně uvidíš tvého "známého" jak se ma hradbě vybavuje s nějakou stráží jako by se snad nechumelilo a naprosto ignorujíc dění ve městě šeptají a však zaslechneš drobný sípaví hlas Fabia. "Ano zítra odpoledne se sejdeme abychom vyřešili tu assassinskou hrozbu.... v onom hostinci jich pár je , postarám se o to...." a pak ... jen hrobové ticho. A máš jasno kdo je tím zrádcem ... Co však nyní uděláš ? přeci jen je o pár úrovní výš než ty, ale přesto ...jsi nabita energií a žárem jenž ti dodává odvahu se i přesto zrádci postavit... Kdy však nastane vhodná chvíle zakročit? .... Fabio se ani nerozhlédl a vydal se po hradbách nenápadně pryč jako by snad měl v plánu plenit ? ... |
| |
| soukromá zpráva od Alexa *5* pro Město je až příliš klidné. Když bych také neměla někoho na svědomí, asi bych se děsila i sama sebe, když bych zahlédla svůj stín na domě. To ticho je až nepřirozené, jako by tu nežilo vůbec nic. U brány jsem docela rychle. Dokonce je zde i můj kolega, který vykecává se stráží, jako by se nic nedělo. Vlezu si do stínu jakési budovy poblíž. Kupodivu, i když jsem kousek dále, Fabia slyším docela dobře. To snad ne.. Proč zrovna on.. A to se zdál docela fajn na pokec. No ale, je to jasné. Asi bych měla informovat mentora, ale jdu za ním a překazím, ať má v plánu cokoliv proti nám. Možná je o pár levelů víc, ale ani trochu se ho nebojím. Fabio vyrazil po hradbách pryč. Opatrně se vydám po ulici ve stínu domů za ním. Mám plán: Až sejde z hradeb do města, v místě, nejlépe bez stráží, ho zastavím. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Jeruzalém Lázně - relaxace Antonie Tessaro Po takové době se ti konečně dostalo odpočinku a tak spokojeně naložena v lázni slyšíš jen šum vody a jinak poměrně ticho což tě těší ale zároven znervoznuje. Voda je teple příjemná a osvěžující, cítíš jak z tebe opadá veškery stres a ne jen to. Užívání tohoto ticha však netrvá nějak závratně dlouho, tohle krásné ticho rozrazí šplouchanec který ti zmáčí obličej a ty se tak naskytneš pod vodou. Zvláštní to pocit když se zalekneš a dokonce skoro utopíš. Když zbystříš uvidíš muže jen se plácá ve vodě naprosto nahý a pouze si kryje své přednosti a zírá na tebe jako by snad nikdy neviděl ženu ve tváři je rudý a snaží se na tebe takto nezírat. Je to nepřítel či přítel ? Těžko říct. S velkou námahou se snaží dostat z vody tak aby jsi neměla šanci se k němu dostat. Co to má sakra znamenat? Nějaká pomsta? příprava? Nebo zkouška ?.... |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Damašek Cesta k městu : Brány Damašku Thorea Po dlouhé době se ti podařilo pronásledovatele setřást respektivě po zhruba půl hodině, kdy jsi koně hnala neúprosným cvalem kupředu aby se ti zadařilo prchnout. Konečně když si myslíš že je vše celkem v pořádku, kůn klopýtne a to takovým způsobem že se mu zapletou přední nohy do sebe a ty padá rovnou kupředu přesně na obličej, kůn je znaven a zdá se dokonce zraněn takže ti tato okolnost příliš nepřidává. Je zvláštní že sis toho nevšimla předtím a však měla si jiné starosti, až když ses trochu zmátořia ti došlo že šíp v boku tvého oře je otrávený a jed působí velice rychle na nervový systém o to rychleji když si jej tak hnala, nejspíše už nemá příiš šancí na přežití. Stojíš uprostřed ničeho tedy nikdy není nikdo kdo by ti snad mohl pomoci či tvému oři, dobrou zprávou ovšem je že tě již nikdo nepronásleduje. Věříš že nějaké město či tak je blízko ale co nyní uděláš ? Zvládneš jít dále? Tvá zranění nejsou nějak vážná a přesto cítíš lehnou otravu ve svém těle a s každým krokem je to jen horší. že by snad škorpioní jed? či něco horší ? ... Tvé tělo těžkne a rovněž tvých sil ubývá. Objevil se u tebe třast v rukou a lehce se ti podlamují kolená, jsi unavená a zapácháš potem a zaslouch krví at již tvou nebo tvých nepřátel neni to nic příjemného... |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Bastakiya Dům Svědkyně... Antray Malá dívka tedy Marabela se lehka a už už se chystala vykřiknout když jsi začal mluvit tedy vyprávět a však zmlkla když jí tvuj hlas nadchl a jemně tě chytila za ruku velice unáhleně. A tiše se smála jak jsi ji zaujal, chtěla něco říci a otočila se ke své drahé matce. "Mami, mami! Tenhle pán umí lepší pohádky než říkaval táta... prohodí dítko a v tu chvíli se na tebe ona dáma otočí a úlekem upustí sýpku, udělá pár kroků zpět dokud nenarazí na dřevěný sloup. "Co ...co chcete?!... Marabelo pojd sem..." vyjekne úlekem a natahuje ruku ke své dceři a s úděsem tě sleduje jen tak tak stojí na nohách a sleduje tě. "Jestli ihned neodejdete zavolám stráže...." z ní v zápětí vypadne když už neví co by mohla více dělat, dcera neposlouchá a pořád tě pozoruje držíc tě jemně za ruku a usmívajíc se. "Maminko , ale tenhle pán neni zlí ..." snaží se svoje dítko uklidnit onu ženu a ta jen stojí jak opařená....S takovou ti nejspíše neřekne nic co bys potřeboval vědět a asi ví velice dobře co jsi zač, ale co tedy nyní dělat? zdá se že to bude komplikovanější než sis myslel.... |
| |
| soukromá zpráva od Antray *14* pro Pohladíl sem dívenku po hlavě a ženě, která očividně nebyla nadšená z toho kdo před ní stojí sem naznačil aby byla tiše... Zavolat stráže znamená že několik životů vyhasne, chci jen něco vědět, a zadarmo to nebude, víš kdo jsme, a víš také že není dobré klamat pohádkáře že? zeptám se tiše a protočím si mezi prsty jednu z mincí,mezitím se stále rozhlížím kolem sebe a dávám si pozor... Pablo de Voble kde je, nyní a bez klamu, to je vše co chci znát, nic víc tě zajímat nemusí, vyděláš si a už se nikdy nesetkáme, sejde z očí, sejde z mysli, stejně jako to jméno které bylo vysloveno, rozmysli se rychle, čas běží, musím dál, nic není pravda a vše je dovoleno... |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Bastakiya Dům svědkyně... Antray Žena před tebou je tak nervozní že sama neví co dělat. "Nic... nic o tom člověku nevím ..." vykoktá dosti nervozně tisknouc se na sloupec. "Ne-nemohu Vám nic říci ... i ... kdybych věděla ..." koktá dá a vidíš na ni že z tvé přítomnosti jí neni vubec dobře. Je tak nervozní že sotva stojí. Bílá jako stěna a drží se jak kdyby před sebou viděla samotnou smrt. "Nic není pravda....co to znamena pane?" zeptá se dítko a sleduje tě s usměvem. "Mužu jít s Vámi pane? líbíte se mi... " mluví na tebe dítko velice potichu a radostně se na tebe usmívá. Matka jí momentalně vůbec nezajímá zdá se. Sotva však tohle Maribela vysloví vidí její matku jak pomalu ale jistě upadá do mdlob a z domu se ozve hlas. "Clair co ti tak dlouho trvá ? Pospěš musíme ještě do města!" hlas muže jenž není nějak přívětiví, pak nastává chvíle ticha a žena padá tvým směrem tedy kupředu.... Ještě zdá se to bude komplikovanější než se zdá. |
| |
| soukromá zpráva od Antray *14* pro Jak vidno mé podezření že se nestáhl do kajícného života ještě zesílí. Svědkyně div neupadne po vyslovení toho jména do mdlob, do toho ještě dítě které by rádo šlo se mnou... Tam kam půjdu, tam maličké dívky nesmí víš, navíc mamince by bylo smutno.. zkouším dítě uklidnit ale to už slyším jak se po dívce začne shánět i kupec u kterého pracuje a mě se opravdu krátí čas, k tomu všemu ještě žena začne umdlévat, přesunu se tak abych stále nebyl vidět, zachytím ji než upadne a tiše vydechnu, mohl sem ještě zkusit vyhrožovat že zabiji její dceru, ale to bych byl stejně ubohý jako templáři... Už nyní je mrtvý, s tvou či bez tvé pomoci ženo... jediná mince s kterou sem si pohrával zůstane ležet vedle ženy a já se usměji na dívku, jediným skokem se zachytím římsy, rychle se dostanu na střechu, dávaje pozor na lučištníky, začnu se dostávat dál do centra. Musím svolat více asasínů, musíme se dozvědět více a zaútočit v pravý čas... |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Jeruzalém Dáma a dítě... Antray Ženu jsi zachytil v čas tak aby neupadla, a však tato chvilka byla krátka a žena se tě lehce chytila v domnění že se tak snad nestane, slyšela tvá slova velice dobře a než jsi učinil cokoliv dalšího z hluboka se nadechla, aby popadla dech. "Vím kde je, ale když to řeknu zabijí mojí dceru...." vyhrkla ze sebe hlasitěji než bys čekal. Když jsi měl v planu "zmizet" slyšel jsi Maribelu "Assassine když ti to neřekne maminka, já ano ale vem mě prosím sebou...." žadoní dítko a snaží se tě dohnat ale zavrávorá a opadne do písku. A však tim se jí podařilo tě zastavit na jedno ze střech takovouh informaci potřebuješ, ale hodlíš tohle riskovat? Všimneš si kupce který vyšel z domu a přišel k ženě "Hodláš se tu válet ještě dlouho?! Koukej se zvednout sakra ženská od toho tě neplatim aby ses tu válela! Jestli ihned nezvedneš tu svou línou prdel, tvoje dcera skončí u toho parchanta a ty nedostaneš ani cent!" začal vyhrožovat chlapík silnější postavy a chytl ženu za ruku aby jí pomohl na nohy přičemž zvuk facky která jí přistála byla více než zřetelně slyšet. "Koukej se zvednout sakra!" řve muž a táhne jí do domu. Zdá se že si tě nevšiml a dcerka oné ženy raději nehybně leží tak jak upadla se slzami v očích ani nedutá... |
| |
| soukromá zpráva od Antray *14* pro Zůstal jsem v pokleku na jednom z ochozů střechy a rozmýšlel se co bude dál. Dítě ví kde je či jen chce zažít "pohádku", žena se očividně bojí víc než je zdrávo a do všeho toho se ještě ozval kupec. Na chvíli jsem zavřel oči, pak orlím zrakem skontroloval okolí od hrozeb a když jsem viděl co se děje dole, bylo mi vše už jedno. Pohoupl jsem se v kolenou, skrytá čepel tiše vyjela ze své skrýše a ladně s pireutou ve vzduchu jsem přistál přímo za kupcem, kterého jsem rychle přirazil ke stěně a čepel mu lehce přiložil hrotem k hrdlu... Jestli nevíš jak se chovat k ženám, špatně tě vychovali ty pse... syknu tiše a kontorluji jeho pohyby, neměl ale čas vytahovat dýku, přitlačím na čepel která propne jeho kůži... Pablo, kde se nachazí, mluv rychle a nezkoušej volat střáže, už teď jsi mrtev, ale když mi to řekneš, zemřeš bez bolesti, když ne, probodnu ti pár míst na těle, budeš umírat v mukách a dlouho, tomu věř, naše plémě je v tom moc dobré, a nejsem arab, to mi věř, slyšel si o krutosti Slovanských barbarů co? Mluv a mluv rychle dochází mi trpělivost.... |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Londýn - léta páně 1868 Příjezd... Evie Frye Přijíždíš do Londýna pro tebe naprosto neznámé město a první s kým se střetáváš je člověk který tě má provést tímto zákoutím tak tedy.... Vidíš Londýn během průmyslové revoluce, kontrolovaný templáři. Tvým úkolem bude budovat vlastní gang a postupně musíš vyčistit město od vysoce postavených templářů jako jsou Rupert Ferris, Pearl Attaway a další všichni podporující templáře Crawforda Starricka, který znečištuje tohle město a úhlavním nepřítelem všech assassinů nižších tříd. Jak se den chýlil ke konci dorazila jsi konečně prozatím jen sama do Londýna bratr se jako obvykle někde opozdil a tak ti nezbylo nic jiného než si poradit sama v tomhle neznámém světe plném nepřátel pro které jsi neznámou. Vítr jemně pročechrával tvé vlasy , když jsi konečně dorazila na místo určení. " Dobrý den Vy budete paní Fryeiová, kde je váš bratr ? nebo jste zde pouze vy ?" prohodil postarší muž o holi který tě jemně vzal za ruku aby ti ukázal směr do budovy kde si budeš moci odpočinout. Přijde ti to trochu neobvyklé vzhledem k tomu na co si byla zvyklá. Ale budiž cítíš se být velmi unavená z toho cestování a víš že tohle neni poslední den pro to aby jsi se mohla porozhlédnout po městě a okusit chuť nového města a s ním i hromadu nepřátel jenž je nutné porazit.... |
| |
 | soukromá zpráva od Evie Frye*10* pro Příjezd Ulice Londýn jsou tak rozsáhlé až se člověk ztrácí jen vyleze z vlaku..... Navíc když je sám..........Zatracený Jacob nechal mě v tom zase samotnou a to ON mě ukecal ať utečeme do Londýna aby sme toto město očistily od Templářu kteří zde utiskují lidi a zneužívají děti jako levnou pracovní sílu........ Cesta byla pro mě úmorná ale zvládla jsem to aniž by jsem musela někoho zabít.....prozatím.Ale už jen fakt že jsem sama v tomhle městě je pro mě víc než nepříjemný.Nikdy jsem ještě nebyla mimo náš domov sama.Jacob a já jsme nerozlučné duo a přez to všechno mi zase utekl.Kdyby to jen viděl otec.....ten by zuřil.Ale co jsem tu tak se dám snad brzi do práce. Muž který mě uvítal se mi nějak nezdá.Sice otec říkaval že členové Bratrsta jsou všude a každy se s každým zná ale i tak... "Dobrý den i Vám.Ano jsem Evie Frye ale ještě slečna na paní jsem ještě mladá.Můj bratr Jacob mě bohužel nedoprovází protože se mi někam před odjezdem ztratil.Mohu se zeptat kdo jste pane??Nějak jsem nepočítala s tím že někoho potkám.Slyšela jsem o jednom známém kterého jsem chtěla vyhledat ale nějak jsem se tu v ulicích zapomněla." Následuji ho do domu a přez všechnu únavu jsem stále ostražitá.Jeden nikdy neví co se může stát a obvzlášť v tak velkem městě jako je Londýn |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Jeruzalém Muž jenž je až příliš drzí.... Antray Ve chvíli kdy si muže chytl žena skončila na kolenou na zemi a ještě vyděšeněji tě pozorovala společně s mužem jenž jí zaměstnával. Muž vyděšeně s těží popadá dech, velice hlasitě dýchá a hledí ti do tváře s pohrdavým pohledem, jeho pohled směřuje k ženě. "Proradná svině! Ještě sis na mě pozvala vraha, aby toho nebylo málo ! Stráže!!!" řve na celý dvůr aby tě vyděsil a ty víš že pokud by tu byli jsou tu v mžiku takže by jsi nestihl ani prchnout. Co se nestane žena jen sedí a vzlyká "Ale ...pane on nic neví, přísahám že sem mu nic neřekla ....." vyhrkne v slzách žena jako by se tě snad snažila alespon ignorovat a tak se trochu uklidnit ale zdá se že její mysl drásá myšlenka toho že ublíží dceři více než cokoliv jiného. "Lhářko! Určitě si mu všechno vyžvanila a ted se snažíš to skrýt za pláč který ti je k ničemu!" pokračuje muž trochu tě ignorujíc jako by čepel na jeho hrdle byla vzduchem i když to tak není, nehnutě stojí a je schopen jen štěkat, ale pes který štěká nekouše ovšem ty stráže by byli opravdu problémem .... Holčička Maribel k tobě přiběhne a chytne tě za ruku (jak nečekané) že by ses po ni v úleku snad i ohnal čepelí , dívka tě drží za ruku s čepelí a nutí tě dát ruku dolů. "Prosím, pane Assassine nechte Hedrika být, je to jen starý blázen....slibuju že to nikomu neřeknu, půjdu s vámi - jen ho prosím nezabíjejte!....maminka nikoho jiného nemá ...." žadoní dívenka rukou lehce zavazujíc o hranu čepele takže se jí zadařilo se lehce zranit na zápěstí, nebot nemá takovou sílu jakožto dítě... "Udělam co budete chtít jen ho prosím nechte...žádne stráže tu nejsou ... nikdo tu není ... nikdo...." pokračuje dívenka s tlumeným hlasem a snaží se tě stále zadržet.... |
| |
| soukromá zpráva od Antray *14* pro Nemůžu chvíli věřit vlastním uším, ani tomu co se právě semlelo, místo strachu se ten stařík začne dovolávat stráží, a žena? Jakou hru to se mnou hraje, nebojí se mě víc jak jeho... V momentě kdy začne řvát, lehce ho škrábnu čepelí do krku a přivřu oči... Dost! Všichni dost... řeknu tiše, přesto rázně jak k ženě a muži, tak k dívce co mi drží ruku, stačí zvednout loket a zvednu ji ze země... Nemáte moc strachu z Assasínů, jak vidno, ale měli by jste se bát, víc než templářů, kteří za chvíli v tomto městě nebudou víc než ustrašená tlupa ovcí která se bude bát se roztahovat či chtít kázat své zákony... kupce pustím, sevřenou ruku vyprostím ledným obratem kolem osy těla, čepel při tom zajede na své místo ve chvíli kde míjí dívčí krk, stačí jen v tu pravou chvíli trhnout prstem... Nechci zabíjet nevinné, je tu dost těch co musí zemřít, vy ne, tak mi řekněte co chci vědět, ode mne se nikdo nic nedozví, buď zabiji já jeho i jeho druhy, nebo on mě ale vy budete ušetření toho všeho, vaše jména nepadnout, a mé stopy tady nikdo sledovat nemohl, o to sem se postaral... stoupnu si dívajíc se na kupce a tu ženu, s rukou u jílce meče, přeci jen, kdyby začal znovu řvát, protnu mu z dálky hrdlo, na délku čepele meče ještě stojím... |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Jeruzalém Město plné překvapení.... Alexa (Fabio) Následuješ Fabia, který se ti na okamžik ztratil z dohledu, zarazíš se tvé oči jej hledají a nenacházejí to je špatně či dobře ?... těžko říct začínáš být nervozní...ale ve střehu. To ticho proklaté ticho jenž se rozléhá městem až na pár lidí chodících po okolí a dusot koní jenž jsou zapřaženi v povozech jenž se líně táhnou městem a sem tam nějaký řev od lidu z hostinců. To ticho mírného původu však prolomí Fabiuv hlas. "Co tu děláš Alexo? Neměla jsi snad zůstat v pokoji ? Šla jsi mě snad hledat ? nebo tě do města táhlo něco jiného?" promluví až tě jeho hlas vyděsil. Jak nečekané... Jeho kroky směřují k tobě a mužeš si povšimnout jak si jemně pohrává s dýkou a však jako vždy je velmi zdvořilí a zastaví se až u tebe. " Vypadáš poměrně vyděšeně zaskočil jsem tě snad?" prohodí tiše a chytne tě za rameno. je tohle snad nějaká jeho hra či snad má v plánu tě zabít ? Chceš snad zjištovat podrobné informace či rovnou zakročit ? ... |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro U cesty Banditi.... Doktor, Suri Zdá se že tvá pomoc jednomu ze zraněných je více než nedostačující. I přesto že jsi řekl vše co sis myslel že chtěli slyšet. "A to jakožto doktor nemáte žádné léky? či něco podobného? Přece ho nemužeme nechat takhle trpět!" vyhrkne jeden z nich pozorujíc tě a zbytek je zaneprázdněn sledováním tvé společnice na cestách tedy Suri, všimneš si jak se na něčem domlouvají a něco si šeptají v hloučku a čekají co bude dál a přesto všechno jsou dosti nervozní. "A co ona? Co je zač? Je také zdravotníkem ? či tu jen dělá křoví ?" vyprskne jeden z hloučku směrem k tobě ukazujíc čepelí meče na Suri. "Nezdá se že by ste k sobě patřili a nezná se mi že by s tebou měla cokoliv společného a vzhledem k jejímu stylu oblečení nebude jen tak někdo...." pokračuje další v hloučku. Zdá se že se jen tak z místa nepohnete dokud nepředvedeš svých zdravotnických hodnot v jiném světle, neb všichni tito bandité jsou dosti nevychování a rozhodně nemužeš počítat s tím že se jich jen tak zbavíte ani ty ani Suri, ovšem mohlo by se ledacos změnit - pokud jejich společníkovi zachráníš život a vymyslíš vše tak aby jste se mohli vydat za vaším původním cílem cesty.... |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Jeruzalém Podivné okolnosti.... Antray Muž jenž si ho pustil se na tebe pohrdavě dívá a ve chvíli tvého promlouvání mlčí. Dívka na zemi se stále nějak zvláště nehýbe jen potahuje a pláče. Malá Maribela tise sykne a vyjekne když ji zvedneš do vzduchu a dopadne přesně na zadek. Její neodbytnost je ty tam nedá se prostě odbít zvedne se ze země a drze tě obejme kolem pasu a drží tě snad jako bys byl jejím otcem. "Děkuju ti pane Assassine.... jste hodný ... slibuji že Vás k panu Pablovi zavedu ... pokud mi to dovolíte..." šeptá Maribela a dívá se na tebe od pasu nahoru. Oba dva jak muž tak žena mlčí ... jako opaření muž neřekne nic sebere se a odejde do domu jako by se nic nestalo.... podivné ale nic pěkného z toho nekouká. Hedrik ano tak mu Maribela řekla.... divné jméno ale budiž. "Prosím pojdte už... podte prosím jinak pan Hedrik bude zlí ... nemohu vám říct kde je ale mohu vás tam zavést pane..." promlouvá Maribel v domnění že ji poslechneš. Prosebně se na tebe dívá jako by snad doufala že jí vyslechneš ještě jednou... Hedrik se mezi tím vrátil ovšem s nějakou modernější střelnou zbraní a míří na tebe. "Vypadni odsud assassine a tu couru s tim parchantem si vem sebou! mě tvoje rozmluva ohledně našich bratří nezajímá, jsi jen špinavý zabiják co neví nic ... děláš jen to co ti řeknou, táhněte odsud! Okamžitě!" řve stojíc tak aby ses k němu nedostal povšimneš si až nyní malého nepatrného křížku na jeho krku... rozhodně je templářský a rozhodně to neni jen tak leda jaký templář.... "Prosím pojdte...." šeptne Maribel a tahá tě za ruku aby jste šli ... |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Londýn-léta páně 1686 Pokoj... Evie Frye Muž se nijak zvlášt nevyjadřuje, jen si tiše povzdychne a pousměje. "Řekl bych že si časem na tenhle ruch zvyknete... na tenle chaos... ale myslim že to bych vám lhal, což nemám ve zvyku mladá dámo ... prosím svůj pokoj máte v prvém patře tohoto domu ... budte tu jako doma....a nemějte obavy o vaše věci je postaráno ..." prohodí tišeji muž a ukáže na dva mladé kteří ti vezmou věci a vedou tě k tvému pokoji začína slunko zapadat a tak je čas si odpočinou od všedních starostí však nemusíš se obávat že tvuj bratr nedorazí, jen to nebude dnes... Když tě muži dovedli do pokoje a odložili tvé kufry odkráčeli bez jediného slova jako by snad oněměli jak přišli tak i odešli... Konečně nalézáš klidu v poměrně uklizeném pokoji s velkou postelí, kde doufáš že si budeš moci alespon pro dnešní noc odpočinout a možná zavítáš do nějaké krčmi poohlídnout se po informacích. Přístoupíš k oknu kde zříš hlouček dětí jenž se spolu ještě v tak pozdní hodinu baví a smějí se na celé kolo, ale právě tyto děti jsou přeci dobrým zdrojem informací jenž se mohou hodit tvým prvním ukolem bylo nalézt člověka jenž se mu říká "Duch" ale kdo to vlastně je ? žena ? muž ?... těžko říci ale dle tohoto podivného názvu to bude snad muž. Starý muž byl zvláštní ale naprosto klidný ke svému povolání a celkem i ochotný.... |
| |
| soukromá zpráva od Evie Frye*10* pro Pokoj Neustále se dívám na děti hrající si venku.pořádně unavená a hladová po cestě přemýšlím jestly půjdu hned za dětmi nebo do hospůdky na jídlo a přitom si yslechnu zdejší novinky. Kdyby tu byl Jacob tak by věděl co dělat.On je přece jen ten impulzivnější...........Jen doufám že je v pořádku........ Sejdu dolů do přízemí a víjdu ven za dětmi.přecejen toho vyslechnou kolikrát víc než dospělí a taky se víc dokáží skrývat. "Ahoj děti.Jsem tu prvně a potřebova by jsem pomoct.Zadarmo to nebude to je mi jasné ale je to pro mě důležité a navíc je to dost tajné.Pomůžete mi?" Snad se nic nestane a vše půjde jak po másle.Nato že jsem Assassin jsem stále vystrašená.......... |
| |
| soukromá zpráva od Alexa *5* pro Netrvá dlouho a ztratím Fabia z dohledu. Sakra! Co teď? Hledám jej pohledem, snažím se užít i sluchu, no marně. Kolem jen pár lidí, co se líně táhne městem i s povozy a zvířaty. Takhle rychle zklamat.. To snad ne. Nervózně následuji cestu a rozhlížím se. Zarazí mě v chůzi až Fabiův hlas. Šla jsem tě hledat. To tvé náhlé zmizení z pokoje, přiznám se, se mi zdálo podezřelé a když jsem tě pak viděla s ním, ani nechtěj vědět, ci za teorii mě napadlo. Odpovím po pravdě. Jeho pohrávání s dýkou mě trochu rozčiluje a znervozňuje ještě víc. Sama si ruku připravím nad jílce zasunuté dýky v botě, abych ji pak jen mohla rychle tasit a případně se bránit. Jako první obranu se připravím užít zasouvající čepele z pod rukávu, abych vykryla jeho dýku. Ne nezaskočil. Jelikož jsem tě na chvíli ztratila, je velká pravděpodobnost, že sis mě všiml. Čekala jsem, že se někde vynoříš.. Přivřu mírně víčka. Jeho chycení za rameno mě znervóznilo ještě víc. Jen ještě shlédnu rychle, kde se nachází jeho dýka. |
| |
| soukromá zpráva od Antray *14* pro Chvíli jsem přemýšlel o tom zda vůbec ještě vím co dělám, byl sem pryč dlouho. Moc dlouho... Myšlenky se začnou vířit jako pouštní bouře které přecházeli u Keraku kde sjem byl několik měsíců vězněn než jsem uprchl do Damašku. Pod svícnem byla vždy tma. Znovu jsem se zadíval na ženu a její dceru. Né sebou je vzít nemohu, už kvůly tomu že by mne spíš zdržovali nežli mi byli ku pomoci. Stačí říct kde se má nacházet, víc nechci.. na toho templáře raději nereáguji, přeci jen, před tou ženou a dítětem ho nechám být, ale budu ho sledovat a přenechám ho mladším, bude li stát za zborcenou čepel. Ne všichni jsou vlky v rouše beránčím, někteří z nich jsou jen ovce... čas jít ¨pronesu a zamířím ven svou cestou tak aby mě s tou ženou a dívkou nikdo nespatřil, templář ale zemřít vlastně musí, mohl by je označit...snad najdu někoho poblíž.... |
| |
 | soukromá zpráva od Desmond miles *4* pro New York - píše se rok 2003 Cesta do práce... Alexa Vyrůstal jsem až do 16 let na místě zvaném "farma" v odlehlé pustině. Vždy sem si myslel, že moji rodiče jsou jen nějací blázniví hipíci. Vtloukali mi do hlavy, že jsem zabiják a musím se mít na pozoru před nepřáteli. V 16 letech jsem utekl držel jsem svojí identitu v tajnosti a pracoval jsem jako barman. Zdálo se mi že je ráno jako každé jiné, prostě vstát a vyrazit do práce, nutný stereotyp mě sice ubíjel ale přesto to byla věc co mě živila a tak sem se tedy vydal do ulic města. Ovšem jsem dnes opět zaspal prostě po náročnem víkendu ode mně můj nadřízený nemuže čekat žádné zázraky, když pracuji i o víkendech a dlouho do brzkých ranních hodin. Už ho zase slyším jak bude vyšilovat že jdu o dvě a půl hodiny později ... přemýšlím a nad tou myšlenkou se pousměji Ale je mi to vlastně uplně jedno ... Po nějaké té hodince cesty se mi ale něco nezdá kurva proč mě ten cápek tak pozoruje...drží se mě už od domu.. Chodím si tak po rušném NY sem tam na přechodu do mě někdo vrazí "blbče...dávej bacha". slýchávám za cizí neopatrnost. Ten chlap jde furt za mnou..?! zašel jsem do uličky s domněním že setřesu toho cápka co se mu tak moc líbím ale asi jsem si nepomohl. Jakmile jsme zašel za roh podél budov ucítil jsem tupou ránu, zrak se mi zastřel a mé nyní těžké tělo padá k zemi.Co to sakra.... "Máme ho chlapy, naložte toho prevíta do dodávky" slyším hrubej mužskej hlas a v tu ránu mě někdo zvedá a hází do vozila které nedokážu popsat kam.. pomyslím si. "Vítejte zpět pane sedmnáctko..haha" zaslechnu z posledních sil než upadnu do bezvědomí, jsem obklopen tmou... Sen..? Po té perdě do hlavy jsem se octl na místě které vypadalo jak z filmu Princ of Persia.. co to kurva..kde to jsem? zamyslím se nad místem. Zem pode mnou je tvrdá a hmatatelná že je až k nevíře že bych jen nesnil, město bylo staré, budovy snad arabského stylu..?! sám nevím jediné co mě v tiché ulici až na sem tam nějakej ten skřek či co to je za řeč asi arabština či co, byl sem zmatenej. Těch málo kolemjdoucích lidí civících si na zem a jejich povídání sem si raděj nevšímal, zaujme hlasité vyřvávání nějakého muže jak jde k druhému spěšným tempem a něco na něj pořvává.."Alexo madha tafealun hna?" a při tom si sahá...pane bože to je nůž! projede mi hlavou. Když sem se zvedl ze země že muže upozorním na blížící se nebezpečí dostal jsem ze sebe jen "Hej vole b..." no a pak jsme se probral v nějaké laborce, to nasere co :/ |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Londýn - léta páně 1686 Děti aneb zdroj informací... Evie Frye Děti se smějí a běhají kolem dokola hrající si na nepřátele které velice dobře znáš. "Ale já nechci být templář ... chci být jednou zabijákem ..." žadoní chlapec v templářské zbroji z lehkého kovu k holčičce. "Ne, ne ... ty jsi templář a musíš zemřít!" vyštěkne holčička smějící se a dřevěným mečem zabodávajích chlapce který padá k zemi jako když umírá. "Vítěztví bratří a sester!" radostně zajásá a až pak si tě teprve děti všimnou. Holčička k tobě přistoupí s nataženým mečem "Bran se lumpem! Určitě jsi nepřítel, cizinci se neptají na cestu..." směje se na celé kolo a sleduje tvou reakci. Pak se začne hlasitě smát protože jí to přijde zábavné zdá se že děvče má kuráž kterou ty eventuelně postrádáš. "Co jste zač paní? ....Jste nepřítel nebo přítel? Podle toho vám pomužu nebo vás zabiji svým mečem..." šeptá blíže k tobě stoupajíc si na špičky aby jsi jí slyšela. "Koho hledáte ? nebo co hledáte? ...." pokračuje stojíc na špičkách... |
| |
| soukromá zpráva od Evie Frye*10* pro Londýn-léta páně 1868 Děti aneb zdroj informací Dívka je velice roztomilá když si stoupá na špičky a snaží se na mě zapůsobyt nebojácně až dichtivě.Skrčím se k ní aby se nemusela neustále ke mě natahovat a by si nenamohla svaly na slích malích nožkách.Šibalsky se usměju. "Maličká a už tak odvážná.Jsi skoro jako já ve tvých letech jsem si taky tak hrála.Nebojse jsem přítel ale jsem ve městě bová a hledám DUCHA." Doufám že takové neškodné slovo nijak neublíží,v dnešní době si nikdo nemůže být jistý sám sebou. Dívám se na dívku před sebou.Má ušmudlanou tvář od sazí,potrhané domácí šatičky a rozvrkočené vlasy. Je tak roztomila.Je v ní víc sebevědomí než ve mě.Jsem pošetilá když se ukazuju jako troska co se bojí vlastního stínu na zdi uličky,jak mi chybý otec i matka.Oni se mají alespoň lépe tam kde jsou ale teď prostě musím obrnit sama sebe a přestat být zaslabocha.Jacob by se mi vysmál "Co myslíš maličká.Pomůžeš mi nebo mě propíchneš?"zasměju se a jemně cvrnknu do jejího dřevěného mečíku |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Jeruzalém /New York 2003 Ulička... Alexa (Fabio) /Desmond Miles Alexa Fabio se usmívá tvému nervozně roztěkanému hlasu jako by se nic nedělo. "Ano šel jsem se projít hledal jsem nějaké informace k našemu úkolu ..." dodává slušně a přibližuje se pomalu ale jistě k tvému obličeji jako by ti chtěl něco pošeptat. "Jistě... drahá Alexo....tak rád bych slyšel že jsi mě šla hledat jen kvůli tvému strachu o mě, ale mýlil bych se že ano ? ..." šeptá tiše a když už pevněji sevře jílec své dýky a tasí v ten okamžik zaslechneš cizí hlas ale rozhodně to není jazyk který znáš.... "Hey dude wa ..." hlas je mužský ale to také narazí na okamžik tvého "nepřítele" který jen lehce poodstoupí. "Co to bylo ?...Alexo ?..." promluvil a ohlédl se po hlase, zdá se být zmaten nyní je tvá příležitost zakročit ... nebo není vhodná příležitost?.... Desmond Miles Náhlé tvé procitnutí se nestalo jen tak něčím... Probíráš se k vědomí a však tvé tělo je připoutáno ke křeslu? Dle tvého uvědomění ano... ale něco ti nesedí kolem tebe se míhají bytosti, postavy v bílém oblečení a ty se spolu baví o tobě jako o kusu hadru jenž potřebují pro svůj projekt... " Myslíte si že je vhodné to udělat nyní doktore?...myslíte že je připraveny, abychom ho neztratili již tak brzy když potřebujeme informace o "kousku ráje" který jsme ještě nenalezli?...." slyšíš z dálky dívčí hlas a nad tebou se objevuje drobnější dívka s brýlemi na očích a hladí tě po vlasech. "Uklidněte se pane Milesi ... jste v dobrých rukách, možná to bude trochu nepříjemné ale později vám sdělíme více nyní spěje ..." promlouvá dívka kterou do zajista znáš, Lucy - ano tak se jmenuje... Opět se tvá mysl ponořuje do středu nicotné temnoty a tvá mysl zažívá nesmírný chaos a tvá duše se začíná ztrácet v časoprostoru prazvláštních tvarů, bytostí a zvuků které tě nutí si zacpat uši, ale jde to ? Když vlastně před chvílí si ještě ležel a nyní stojíš uprostřed tohoto chaotického místa?... Jsi jako vězněm ve světe počítačové hry jenž si s tebou pohrává.... |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro Mám zavřené oči a jenom si užívám teplou vodu, díky které je ze mě zase po tolika hodinách cestování normální člověk. Prach z cesty se smyl a vykoukne moje narůžovělá pokožka. Spokojeně odpočívám, ale voda už pomaličku začíná chládnout, ale zatím je stále ještě příjemná. Prudce otevřu oči, když na mě dopadne šplíchanec vody. Co prosím? Já myslela, že jsem tu sama… Hlavu mám zničehonic pod vodou, intuitivně se snažím nadechnout, ale rychle toho nechám, abych se neutopila, a s hlubokých nádechem se vynořím. Odkašlu si, abych vyhnala i zbytek vody z dutin. Pohled mi dopadne na nahého muže. Samozřejmě, že si ho dokonale prohlédnu a nechápavě na něho dál koukám. Buď je to dokonalý herec, nebo si mě pouze předtím nevšiml a teď je celý v rozpacích a bude se snažit dostat co nejrychleji pryč. Když se otočí zády, tak vyklouznu z vody a vezmu si kratší župan, ale tak abych se cítila aspoň trochu oblečeně. Do rukávu schovám svoji dýku, kterou pevně držím za čepel, kdyby náhodou. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Jeruzalém Maribela a ty... Antray I přes žádost žena s tebou nešla a tak ti zůstala na krku pouze Maribela která s tebou šla velice ochotně a s nadšením přeci jen dítě skryješ lépe před zrakem nepřátel než li dvě osoby současně. Sdělil si že je čas vyrazit a tudíž tě Maribela následovala s nadšením že ti muže pomoci, ač se ti to příčí a přijde ti to hloupé, dívenka tě chytra za ruku se skrytou čepelí a prohlížela si svou druhou ruku zraněnou od tvé čepele a když ses na ní podíval zjistil si že si ručku schovala za záda aby jsi nevyděl její zranění, skrývá zranění jak odvážné malá sedmiletá dívka a skrývá před tebou svá zranění aby jsi jí snad nemohl nic říct. "Chci být jako Vy pane assassine....jak se jmenujete?... já jsem Am...eh ... Maribela alespon tak mi říká "maminka"..." povídá dívka s velmi skleslým hlasem a samozřejmě jsi si všimnul jejího přeřeku který ti nesedí ...u dětí se lehce pozná když lžou... Dívenka tě pozoruje s takovým nadšením že to sna není ani možné ...má na sobě odrbané vesnické šaty které mají běžné dívky jejího věku, ale i podle obličeje nyní poznáváš že nejspíše dítě nebude zdejší a podle jejího lehce anglického přízvuku rozhodně ne i přesto že mluví plynule běžnou řečí kterou znáš.... Vede tě nenápadně uličkami města jako by se vyznala a přesto tě drží za ruku, na okamžik se s tebou zastavila zdá se že se dívce zamotala hlava, že by snad z přílišné ztráty krve? možná... |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Londýn-léta páně 1868 Děti aneb zdroj informací... Evie Frye Dítko sebou škubne a udělá krok zpět jako kdyby byla připravena k boji a zasměje se když si tak srandovně cvrnkla do jejího meče. "Paní vy hledáte strýčka ...um... myslíte Sira Henryho? ...asi vím kde by mohl být tedy pokud pujdete semnou ukáži vám kde ho najdete...Jen pokud jste assassin..." mluví celkem vážně a tiše aby jí ostatní děti neslyšeli chytne tě za ruku a upustí dřevěný meč. "Vrátím se za nějaký čas počkejte na mě Roberto..." řekne dívenka a mává dětem a klukovi v templářské zbroji a utíká s tebou za ruku ulicemi města. "Očekává vás strýček? ..." ptá se tiše a plížíte se těmi neméně prostornými ulicemi města jako by snad očekávala že to budeš zvládat. Pustí tě a vyskočí na stříšku baráku a ukazuje ti směr. "Pojdte honem..." prohlásí dívenka a utíká po domu výš aby byla co nejrychleji na střeše domu a vyčkává na tebe... "Musíme se dostat tamhle..." sdělí a ukazuje ti budovu arabského typu která vypada jako nevěstinec moderní doby... "Musíme to zkusit jestli tam stýček bude..." |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Jeruzalém Lázně a podivný muž.... Antonie Tessaro , Arn Muž se poměrně vypracovaný dalo by se říci, že má na hrudi pekáč buchet celkem pohledný a takto nahý vypadá snad jako jeden z vašich, očekávala jsi že Lázně tohoto typu jsou pouze ženské a muži mají svou vlastní čast lázní, ale zdá se že se někdo spletl nebo snad ty?.... Muž si tě prohlíží je nervoznější než se zdá na první pohled, nechápe souvislosti ty a tady? on a tady? Všimneš si malého nenápadného přívěsku na jeho krku který neni přes hladinu vody uplně znatelný... Arn Přišlo ti to jako sen když si po včerejší bitvě ulehl do postele rozhodl jsi se že dnes nebudeš dělat nic jiného než využiješ den svého volna k relaxaci a nebudeš nic dělat, tak jsi válel ve své posteli a líně se převaloval a čekal jsi že se nebude nic dít ležel jsi nahý a zíral znuděn do stropu svého malého pokoje. Do tvého pokoje vtrhl jeden z vojáků že nutně potřebují tvou pomoc že jeden z tvých vojáků byl vážně zraněn a vypadá to na konec jeho žití a potřebuje tvé požehnání tedy pokud má zemřít ... Vylétl si z postele a ani jsi si nestačil na sebe hodit cokoliv najednou jsi se ocitl v lázních ? ... tak jak jsi byl nahý tak jsi stál celý mokrý a nechápal jsi jak jsi se sem dostal, cože to ?... ty a lázně ? před tebou stojí žena uplně nahá a zírajíc na tebe jako na idiot tak i ona byla nahá a když jsi se na okamžik otočil zjistil jsi že vylezla z lázně a vidíš ji zahalenou v županu. Co to má znamenat? nebyl jsi ještě před chvílí ve svém pokoji ?.... Co se stalo ? proč ? Kryješ si své přednosti a zdá se že se ženě tak uplně nelíbíš stojí na kraji oblečena s rukou v kapse , že by assassin ? .... |
| |
| soukromá zpráva od Evie Frye*10* pro Londý-léta páně 1868 Děti aneb zdroj informací... Ta malíčká se toho vůbec nebojí.Obezřetně jí následuji na střechu domu a poklekám do klasického assassinského dřepu. "Aby jsem tě ujistila že jsem přítel ukážu ti jednu věc." Odhrnu šátek na krku kde mám na sametce assassinský znak. "Doufám že je to pro tebe dostatečný důkaz že jsem spojenec pana Henryho." zadívám se směrem který mi maličká ukazuje a hodnotím budovu.Upřímně mě překvapuje že taková stavba vůbec stojí v Londýně.Něco takového by jsem nikdy nečekala že uvidím.Rozhlížím se po nějaké cestě mimo střechy budou ikdyz blíží se noc která by mě mohl akrásne schovat ale přecejen jsem se s tím to městěm zas tk dobře neseznámila aby jsem věděla co si mohu a nemohu dovolyt.Navíc s Templáři za zadkem. Upřímně by mě zajímalo kdo ten pan Henry je,když navštěvuje takové hampejzy jako je nevěstinec. Vtisknu maličké nějakou tu libru do ručky a pohladím ji po tváři. "Nech si to pro sebe kam a za kým jsem šla.Nikoho jsi neviděla chápeš?A kupte si s ostatními něco k jídlu ať jste silní." Stěmi slovy se přehoupnu přez okraj střechy směrem k zemi a vydávám se pomalu temnoucímy ulyčkami Londýna na dané místo. |
| |
| soukromá zpráva od Antray *14* pro Nevím co bylo divnější, to co se právě stalo, nebo to že sem tu dívku vzal sebou... A myslíš že každý může být jako já? Není to žádná pohádka, ale zodpovědnost... pronesu klidně, pak když se zastaví vytáhnu obvaz a alkohol a i přes její protesty ji musím ránu ovázat, tak aby dál nekrvácela. Když mi pomůžeš, vezmu tě podívat se na výcvik, či ti pomohu vrátit se domů, také jsem z Evropy slečinko...a ty, jak se vlastně doopravdy jmenuješ...? Já jsem Antrey... |
| |
 | soukromá zpráva od Arn *7* pro |
| |
 | soukromá zpráva od Komtesa Amélie de Saad pro Jeruzalém Ulička... Stojíme v uličce , opírám se tak o stěnu jednoho z domů přerývaně dýcham. Cítím jen lehkou bolest své ruky jenž krvácí a tak se mi podaří zanechat krvavý flek na oné stěně když po ní rukou lehce sjedu. Opírám se druhou rukou o koleno a lehce oddechuji. "A myslíš že každý může být jako já? Není to žádná pohádka, ale zodpovědnost..." prohodí onen muž tedy assassin, lehce pozvednu hlavu vzhůru. "Ne... nemyslím si to ...ano vím že je to zodpovědnost, ale pokud bych zůstala s "matkou"... pak bych neměla o nic lepší osud než ona ..." odpovídám stroze. "Když mi pomůžeš, vezmu tě podívat se na výcvik, či ti pomohu vrátit se domů, také jsem z Evropy slečinko...a ty, jak se vlastně doopravdy jmenuješ...? Já jsem Antrey..." Zní mi v uších tvůj hlas a doznívá velmi dlouze přesto stojím dál a hledím na tebe s nadšením. Chytneš mě za zakrvácenou ruku kterou se ti snažím vykroutit, ale po chvíli toho nechám. Ne...jen to ne... proběhne mou hlavou a s drobným strachem na tebe hledím. "Žádám Vás pane Atrayi ...nedělejte nic unáhleného myslím že to bude dobré..." dodávám v domnění že se tvému ošetření vyhnu. Je tak laskavý a starostliví ...možna... možna jsem příliš houpá abych tohle dokázala pochopit... a co když ... co když lže...? Bude chtít jen informace a pak mě zabije ?....že by byl stejný jako oni? Nezastavitelný tok myšlenek vířící mou myslí. "Já jsem.... Amélie de Saad... k mé smůle mě hledají....hledají kvuli kousku ráje, ani nevím co to je..." mluvím tiše aby jsi mě slyšel jen ty. "Pokud ti mohu důvěřovat... pak budu štastna pokud mě vezmeš sebou ... nebudu dělat problémy ... slibuji ..." dodávám a povolím svou ruku ve chvíli kdy se do rány dostane alkohol tiše syknu ale nevydám ani hlásku jen sevřu ruku v pěst. "Podívej ..." ukazuji ti přívěsek jenž vytáhnu z pod šatů jasně a zřetelně vidíš templářský kříž jenž do ted nebyl vidět... "Nechci být jako oni ..." šeptám a sleduji jak ovazuješ mou ruku... |
| |
| soukromá zpráva od Alexa *5* pro Projít? Po tom, s kým jsi se bavil, se mi tomu nechce ani trochu věřit. Zamračím se. Jeho přibližování se mi ani trochu nelíbí, sice udělám kroky dozadu, ale stejně se přiblíží. Takže jsem ten špeh já? Ale mýlil bych se..... Pozor na tu dýku. Sice tasil, ale ozval se na naše poměry až moc cizí jazyk... Fabio se ohlédl. Vytáhnu obě dýky naráz z bot a stoupnu si do bojové pozice. Co by tě přesvědčilo, že ten špeh nejsem já? Promluvím k němu a odskočím si trochu víc dozadu od něj. Co si pamatuji, vzhledem k problémům v minulosti jsem měla celkem problém se dostat mezi asasiny, kor když v tomhle oděvu nejraději vídají spíš muže. Mračím se na Fabia a jsem připravena kdykoliv vykrýt útok - já útočit nebudu, jen když to bude nutné. Ani nevím, jestli to byl strach o tebe... Ani ne... Spíš mě jako první napadlo, že ten špeh asi budeš ty. Chtěla jsem tě najít a vyzvědět trochu víc informací, než bych poslala dopis domů. Odpovím mu a trpělivě vyčkávám. |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro Velice upřímně se zasměji, ale nikoliv tak, že bych se mu posmívala, ale proto že mě opravdu pobaví. Vystřídám smích s drobným úsměvem a dojdu pro další dámský župan, ale tak co už. Nemá možnost si vybírat. Pomalu dojdu k muži a hodím mu župan. Není první ani poslední, kterého jsem viděla nahého, takže se ani moc nestydím, zvlášť když sama jsem zahalená. Nenápadně si prohlédnu kříž, který vykoukne na jeho krku a i ten co je vytetován na jeho pravém rameni. O něco víc se stáhnu. Tahle situace se mi přestává líbit. "Pochybuji, že ten váš... boží úkol... se nějak týká mě. Spíše jen náhoda, jeden z nás tu prostě usnul. Logické vysvětlení." Přejdu představování se jmény, jako bych to jeho ani neslyšela. Není mým stylem každému na potkání povídat, kdo jsem. Zvlášť když tady záhadný muž, by asi nebyl rád, kdyby zjistil můj boží úkol. |
| |
| soukromá zpráva od Arn *7* pro |
| |
| soukromá zpráva od Antray *14* pro Jeruzalém Malá templlářka a kousek ráje... Když ji ošetřím ruku začnu se dívat kolem sebe, teď mě čeká dostat se na bezpečné místo s tímhle pískletem, střechy použít nemohu, leda tak davy, věci se umí zkomplikovat až moc rychle... Vezmu ji za ruku, a chci jít dál, pak však se představí, začne mluvit a já spozorním.... Tak proč to nosíš? Osvodození je jednoduché... řeknu tiše a její křížek sundám, nejraději bych ho zahodil, ale pokud ví o ulomku ráje, čert ví zda to nebude klíč či indicie.... Vezmu ji za ruku a dávám si pozor aby nás nikdo nezaslechl... Ta věc je nebezpečná a musíme ji získat a schovat, nejlépe zničit, nikdo nemůže ovládat tyto věci, a ty umíí jen škodit...vezmu tě sebou a staneš se jednou z nás, pokud pochopíš naše učení... Proplétám se uličkami jako had, držíc se v davech a modlíc abych na nás neuputal moc pozornosti, přeci jen, sám se stratím v davu jako nic, ale s tou holkou sem jako pěst na oko...jednu ruku mám stále u jílce meče, a doufám že i po letech je naše základna pořád na tom samém místě.... |
| |
 | soukromá zpráva od Kisho Toriame pro *všímám si svého cíle jak bezvládně klečí na cestě směr k Damašku. Pomalu k němu přicházím a obcházím ho z pravé strany a pronáším* "ty assassíne toho je tvůj soudný den! Jed ti koluje v žilách ale jsi přeci jen bojovník dopřeji ti proto "Meiyo no shi"!" *pomalu vytahuji svojí katanu a připravuji se na zásah abych oddělil hlavu od těla* "Nikdo mému ostří neunikne" *utnu hlavu a na tělo které leží na zemi se v kleku podívám* "Jōbutsu shimasu" *pronesu a náhle si všimnu mladíka který vše viděl a s vystrašeným pohledem kouká co se právě stalo. Hodím po něm symbol templářského kříže s neznámou značkou* "toto dones ostatním a vyřiď jim že oni jsou další na řadě! A teď Ikimasu! BĚŽ! než na tebe sešlu svůj hněv!" Tuto zprávu o neznámém útočníkovi vám mladík sdělil po vašich informátorech. |
| |
| soukromá zpráva od Pohádkář-راوي pro Jeruzalém Lázně - překvapení Antonie Tessaro, Arn Hrobové ticho prolomí odkašlání když se otočíte stejným směrem spatříte chlapce ve věku tak 15ti let. "Omlouvám se že ruším vaši romantickou idilku, ale mám pro vás dopis." prohodí jako by jen čekal na to až si ho všimnete. Přistoupí k Antonii a předává ti dopis v němž stojí: "Vážená členko řádku s politováním ti znamujeme smrt členky našeho řádu Thoreii. Byla zabita neznámím útočníkem který přísahal smrt všem členům našeho řádu. Měj se na pozoru! Můžeš být další na řadě. S pozdravem Malik" Arn Klučina přistoupí k tobě a také ti předá dopis v němž stojí: "Člene svatého řádu, byl jsi vybrán k vyplacení nájemného vraha z rodu Toriame. Setkání se uskuteční za 2 dny v kostele Sv.Ferninanda v Acru. Bůh s tebou J.T." Nyní je již na tobě zda tento dopis sdělíš ženě jenž před tebou stojí a jak budeš pokračovat. |
| |
| soukromá zpráva od Desmond miles *4* pro Alexa *poté co jsem byl opět přemístěn bůh ví kam se pomalu probouzím ve stoje? začínám slyšet okolí a zas je to ten divný jazyk ale jako bych mu již začínal i rozumět s přicházejícím sluchem! jasně vidím že jsem na místě kde stála postava kterou jsem varoval před nožem...ale počkat! já jsem ta postava a na proti mě stojí útočník který se otáčí za mým hlasem kterým sem ho před chvílí vyrušil! To není možné!* "myslím si udiveně v hlavě" *při rychlém pohledu na své ruce zjistím že postava již teď jsem byla připravena k boji a proto neváhám "Fabia? já vím jméno útočníka?" eliminovat assasinací!* Drahá Alexo právě jsi eliminovala Fabia protože Desmond... na chvilku jsi to nebyla ty ale i po tom co jsi se probudila zpět po chvilkovém výpadku a vidíš co jsi právě "udělala" necítíš ze z zoho moc zle.. jako by ti přišlo že to bylo vlastně i nutné udělat...(teď už jen uvidíme co ti k tomu dodá pohádkář :) ) |
| |
| soukromá zpráva od Antonie Tessaro *3* pro "Je jméno opravdu důležité? Pokud ano, jmenuji se Lori, sem tam mi i lidé říkávají jinak, ale to se teď nehodí." Zahraju to tak, aby to vyznělo všelijak. Nehodlám mu přeci sdělovat tak intimní věci jako je moje jméno. Raději rychle přejdu k jeho dalším úvahám. Hmmm... Proč prostě věci vidět jednoduše, když to jde složitě. "Ne, neviděla a nechme to být ano?" Vezmu si od poslíčka dopis a radši nereaguji na jeho úvodní větu. "Děkuju." Rychle si vzkaz přečtu a lehce u toho ztuhnu, ale hned se zase uvolním, aby to na mě nešlo poznat. Zmačkám papírek a dám si ho do kapsy od županu. "Dobré zprávy?" Podívám se na muže před sebou. |
| |
| Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR